Cizí peří III

Okurková sezóna je prostě okurková sezóna. Zřejmě proto Vás tolik zaujalo postupné vypadávání koster v podobě hodinek Prim z ministerských skříní. Pro připomenutí, současný pan ministr našel před několika týdny několik hodinek, pořízených jeho předchůdkyní v ministerském křesle a určených na dary zahraničním státníkům a tuzemským zasloužilcům, a protože, jak píše spolek Šalamoun, trpí nezvladatelnou nechutí ke svým předchůdcům, považoval za potřebné tuto dávno zapadlou, nezajímavou zprávu před pár dny resuscitovat v Plzni vyzkoušeným způsobem (červen – zpráva dne: na nejmenovaném ministerstvu nalezeny hanebné hodinky, určené jako dar… prosinec – zpráva dne: na nejmenovaném ministerstvu nalezeny už sedmé hanebné hodinky určené jako dar…).

Mnohé z Vás postupné (či potupné?) zjevování hodinových kostlivců zaujalo dokonce natolik, že navrhujete soutěž na téma, co by tedy pan ministr měl při zahraničních cestách vlastně rozdávat (samozřejmě kromě spokojených úsměvů, jež nás ostatní sice přišly většinou o dost dráž než hodinky Prim, ale při nichž cenovku po vzoru své rigorozní práce transparentně skrývá). Nemělo by ovšem ani zapadnout, jak byla znovu obohacena naše rodná řeč. Dosud jsme znali jen hodinové hotely, což je slovní spojení, jímž vzletně zakrýváme obyčejný bordel, ale nyní už máme i hodinové kostlivce, ovšem vzhledem k jejich poměrně průhlednému zjevu vůbec netuším, co by měli vzletně či jinak zakrývat?

Někteří z Vás si tiše povzdechli, když nerozdávat hodinky, tak tedy co? Babo raď, a potom se zděšeně křižovali, poučeni zkušeností z plzeňských práv, ne, ne, ne, babo, ty vážně radši ne! Anebo poučeni touž hluboce trpkou zkušeností jen teskně brumlali na téma: Bůh nám pomáhej, což je konec konců dost dobře možné, protože Bůh, jak známo, bydlí na děkanátu plzeňských práv (podrobněji, jak jinak, opět v P.S.).

Úplně nejlepší se mi zpočátku zdál návrh, aby sebou pan ministr vozil a rozdával něco typicky českého, co současně bude skromně charakterizovat jeho nezměrné osobní úspěchy, především na poli cídění (v tomto případě přece jen výjimečně radši pojatého spíše novočesky, protože úspěchy na poli staročesky pojatého cídění, neboli určitého specifického typu vyměšování, se mi zdají poněkud osobní) plzeňských práv, prostě něco, co by co nejlépe charakterizovalo jeho a právě jenom jeho akademické působení. Jenže, uznejte sami, k čemu by na druhou stranu nějakému brazilskému, chilskému nebo třeba kiribatskému ministrovi (pokud by ovšem netesknil po báječné kanibalské minulosti) byla parta udavačů, byť naštěstí jen kapesní?

Proto je třeba se Vašimi početnými náměty usilovně probírat dál. Velice často navrhované vysavače jsou bohužel obvykle ještě dražší než prožluklé hodinky. Jinak by pochopitelně bylo skutečně vhodné na cestách rozdávat robotické vysavače, například typu dutohlav či některého podobného (pokud si chcete připomenout olympiádu robotů v Číně, klikněte na Úvahy a potom na úvahu Stroj na nic, dutohlavové jsou roboti, na které byla pro parádu namontováno cosi vzdáleně připomínajícího hlavu, např. kus roury a podobně), s podrobným návodem na speciální očistu akademického prostředí (včetně intenzivního dezinfekčního postřiku). Jen zmáčknete knoflík a tiše žasnete. Ale ta cena.

Snad by se tomu dalo pomoci tím, že namísto hromady vysavačů by si náš cestující dárce kamsi připíchl jen nějakou plechovou či plastovou placku, která by ono úporné, marné a zbytečné čištění nějak vhodně symbolizovala. Například placku s nápisem Dutohlav. Takový originální, symbolický dar by určitě udělal obdarovanému daleko větší radost, než nějaké obyčejné, bezduché hodinky, nehledě už k tomu, jak slušivě by se s takovou plackou cestovalo.

P.S. Neklamným důkazem toho, že Nejvyšší bytost bydlí na děkanátě plzeňských práv, je neoddiskutovatelná skutečnost, že jakmile někdo ze studentů zahlédne skleněnými dveřmi některého z novopečených členů vedení, zlostně (smutně, nešťastně, naštvaně) zamručí: Pane Bože, ty jsi tam ještě?

« Zpět