Cizí peří V

Věčná škoda, že se Kypřan neodhodlal ke stávce, napsal mi jeden z Vás posmutněle hned o státně svátečním čtvrtku. Mohli bychom, pokračoval, totiž uzavírat sázky, jestli stávkuje, nebo jestli spí, nebo jestli naopak pracuje svým obvyklým tempem (Kypřan říkají studenti jednomu z plzeňských učitelů, protože je prý ze všech dvou či tří přívrženců bývalého novopečeného velení ten nejkypřejší).

Zaplať Bůh, napsal mi další z těch, jejichž přátelství prověřily sice neumělé, ale stejně nepříjemné, novopečenské útoky, že nedošlo ke scénáři ve stylu strach.com, a že už snad skončily pomluvy a neskutečná dehonestace osob, které oni si snad namátkou, snad podle antipatie nebo závisti, vybrali. Když jsem osobně dorazil a předložil v originále všechny dokumenty, které vyvrací jejich pomluvy (potom, co zaslané kopie znovu a znovu poztráceli), tak mi například u doktorského studia řekli, že to byl úlet z jejich strany. Rozumíš tomu? Oni tady rok pouští tisku informace vycucané z prstu, zveřejňují pochybení o tom, jak jsem hrubým způsobem porušil slib studenta, neboť jsem studoval o rok a půl déle (což samozřejmě taky není pravda) a pak pouze konstatují, že to byl úlet. I když to jejich řízení bylo tak hloupé, že dnes celá republika ví, jací jsou to diletanti a myslím, že už není nikdo, kdo by jim věřil.

Milane, říkej si co chceš, ozval se mi jiný z kolegů, ale ti, jež označuješ jako novopečence, dokázali neuvěřitelné věci. Například dát mat bez jediného tahu, a ještě sami sobě. Lidem se prostě občas zdají noční můry, ale nočním můrám se určitě zdá o novopečencích.

Ať si mnozí, kteří s námi nesouhlasí, říkají, co chtějí, napsal mi další z Vás, bylo naléhavě třeba zásadních reforem toho prohnilého školského systému, který nutně potřeboval výměnu vedoucích kádrů za nové, řádně uvědomělé, ale také výměnu otupělé masy studentů zhlouplých dosavadními stojatými vodami univerzitními za studenty aktivní, kteří se nebudou bát souhlasit s novými představiteli a jejich myšlenkami a oznamovat nešvary, reformám bránící, prostě bylo třeba vzpruhy nové krve, třeba i za cenu vylití nějaké krve staré, tak jestlipak, Milane, víš, kde to zaznělo? Vůbec ne na plzeňských právech a o nich, ale při konferenci o geniálních Stalinových statích o marxismu v jazykovědě konané na právnické fakultě v Praze dne 6. června 1951 (sborník asi zapomněli skartovat a je stále ještě k dispozici).

Další z Vás upozornil, že jeden značně postarší právník vyčetl z návrhu občanského zákoníku, že člověk už nadále nebude označován plytkým pojmem osoba, protože „osobo“ si říkaly leda pavlačové drbny, zatímco zmíněný starší sám hrdě konstatuje „homo sum,“ takže vítá, že podle nového občanského zákoníku nadále již osobou nebude (Soukromé právo na cestě, Plzeň 2010, str. 16), protože se tohoto zprofanovaného pojmu v novém občanském zákoníku již naštěstí užívat nebude. Protože, píše mi onen vážený kolega, jsem se dočetl v návrhu nového občanského zákoníku (§ 17 odst. 1), že práva může mít a vykonávat jen osoba, a že osoby jsou fyzické nebo právnické (§ 18 téhož návrhu), konečně jsem po dlouhé řadě měsíců pochopil, jak tento postarší pán mohl vyčíst ze správního řádu, že diplom je osvědčení a že ho lze odebrat (když to tam nikde není a nikdy nebylo, stejně jako naopak návrh nového občanského zákoníku pořád mluví o osobách). Hezký den, napsal nakonec onen přítel a já jeho pozdrav s radostí přeposílám.

« Zpět