Člověk má číst

knížky, a to nejen o víkendu.

O víkendu má prostě člověk číst knížky a ne zírat na televizi. Což platí klidně i o pondělku. Když se člověk tímhle pravidlem neřídí, láme si potom hlavu se spoustou podivných věcí, o nichž se v oné televizi doslechne.

Tak třeba ze zdánlivě prosté věty, kterou tam ohledně jakési předlouhé arbitráže citoval jakýsi státní právník, a jež zněla asi tak, že v případě, kdy o věci již bylo rozhodnuto tuším někdy v roce 2002, nemůže už být projednávána znovu a případná rozhodnutí, jimiž bylo později rozhodnuto o již rozhodnutém, postrádají jakékoli právní účinky, vyvodil jiný právník (protistrany), že to znamená, že rozhodnutí tuším z roku 2008 pořád platí a právní účinky má a že tedy na celé čáře vyhrál.

Vida, řekl jsem si, to se už v právním myšlení pozitivně projevuje nový občanský zákoník. Při práci s tímto skvělým kodexem si přece musíme zvykat, že všechno je jinak, nežli v něm stojí. Potom samozřejmě pokud je někde (v rozhodnutí nějakých rozhodců) napsáno, že všechna rozhodnutí vydaná po roce 2002 jsou nicotná a bez právních účinků, nemůže to přece znamenat nic jiného, než že rozhodnutí z roku 2008 právní účinky má.

Nebo si vážně myslíte, že všechna manželství uzavřená od letošního Nového roku jsou jen zdánlivá? Tedy že vlastně nejsou žádná? Podle § 677 odst. 1 totiž manželství nevznikne, pokud aspoň u jedné z osob hodlajících uzavřít manželství, nebyly ve sňatečném obřadu nebo v souvislosti s ním splněny takové náležitosti, na nichž je třeba trvat.

Podle § 660 nového občanského zákoníku přitom snoubenci to, že příjmení jednoho z nich se stane jejich společným příjmením, nebo že si oba svá příjmení ponechají, nebo že příjmení jednoho bude jejich společným a ten, jehož příjmení nemá být společným, bude připojovat své dosavadní příjmení až jako druhé ke společnému příjmení, prohlásí přímo při sňatečném obřadu.

Pokud jste někdy viděli nějakou svatbu, nebo jste se dokonce ženili či vdávali, pak dobře víte, že snoubenci při obřadu radostně či posupně, vždy však zarytě mlčí, s výjimkou toho, kdy odpoví ano na otázku, zda se chtějí vzít.

Pomineme-li zvyky samburské (obřad probíhá s máslem či blátem na hlavě) či jim podobné, pak snoubenci rozhodně při svatebním obřadu neprohlašují, jaké bude jejich příjmení, což od Nového roku 2014 nijak nezměnilo. Jaké bude příjmení snoubenců sděluje oddávajícímu obvykle matrikář („snoubenci se dohodli, že budou užívat příjmení…“ nebo podobně), matrikář však není zmocněncem snoubenců (ostatně zastoupen při sňatečném obřadu stejně může být jen jeden ze snoubenců, nikdy ne oba).

Takže buď žádné z manželství uzavřených po Novém roce neexistuje, nebo se pro změnu nemůžeme dovolávat slov zákona proti jeho smyslu (§ 2 odst. 2) a ustanovení § 660 musíme alespoň zčásti, ale zato zásadně, ignorovat.

A když jsem konečně douvažoval až k tomu, že se konečně prosazuje základní zásada občanského zákoníku nedbat toho, co je v zákonech psáno, tak pan advokát prohlásil, že možná přece jen nevyhrál, protože rozhodci jsou banda podjatých darebáků.

Prostě je lepší číst knížky, asi nejen o víkendu.

« Zpět