Coblitzovo pravidlo

Opravdoví reformátoři (a bojovníci se zlořády) to nemají vůbec lehké. Giordano Bruno sice revolučně zreformoval náš pohled na vesmír, ale shořel na hranici poté, co ho (jistě korektně a transparentně) udal jeden z jeho žáků. I v dobách relativně moderních musel za obranu nevinně pronásledovaného utéci do exilu Emile Zola, a Masarykovi za totéž (tedy za boj proti pomluvám a lžím, předem odsuzujícím obviněné) aspoň vytloukli okna. Příkladů by mohlo být bezpočet: opravdoví reformátoři (a bojovníci se zlořády) to prostě nemají vůbec lehké. Naopak, s pseudoreformátory a bojovníky za vlastní zájem ve jménu toho veřejného to nemáme lehké my ostatní.

Média nám dnes například přinesla zprávičku, že pan proděkan olomouckých práv, pardon, teď je to náměstek ministra kmotrovské spravedlnosti či nespravedlnosti (podle toho, co čtete), informoval o tom, že ministerstvo se rozhodně nechce smířit s ostudnou prohrou ve věci kárných žalob na brněnské soudce, a chce, jak jinak, změnit zákon a trestat soudce i za nestandardní právní názor.

Nehledě k tomu, že nejméně jednu z oněch brněnských žalob ministerstvo prohrálo pro opožděnost, pevně věřím, že jde o mediální zkreslení. Jinak by totiž nakonec měla pravdu paní komisní s těmi pochybnostmi o tom, zda vůbec žijeme v právním státě (ne proto, že ten stát nějak nechce dostát své základní povinnosti dát jí vždy a ve všem za pravdu, ale proto, že trestat soudce za právní názor je cosi nezměrně totalitního).

Ostatně i paní komisní je nám zářným, do dálek svítícím příkladem toho, jak užitečné (ovšem jen pro ni samotnou) je bojovat proti zlořádům, které si sami vymyslíte. Když totiž nafabulujete dost nesmyslů o všelijakých sítích všude kolem, nikdo už se ani nepozastaví nad tím, že sama rozdělujete miliony v nadaci, nesoucí jméno člověka, který paní komisní opravdu bytostně nesnášel (dr. Motejla) a trčíte ve správní radě instituce realizující studijní programy prioritně zaměřené na soudce a státní zástupce.

Ale už Anatole France věděl, že jen proto, že se spousta lidí nechá oblbnout hloupostí, hloupost nepřestává být tím, čím je (totiž hloupostí).

Naštěstí je komise, skrytá za mohutnými zády své milované paní předsedkyně, poměrně početná. Říká se totiž, že výkonnost a moudrost každé komise je nepřímo úměrná počtu jejích členů. To snad ano.

Coblitzovo pravidlo však také praví, že komise dokáže přijmout rozhodnutí, které je ještě pitomější, než kterýkoli z jejích členů. To se mi však s ohledem na velikou moudrost paní předsedkyně nezdá možné.

« Zpět