Comentario política

Počínání některých je snadno předvídatelné. Například plzeňský pseudostudent na jakoukoli situaci reaguje tak, že by vedení právnické fakulty (pokud možno té v Plzni) mělo odstoupit. Prší: vedení fakulty by mělo odstoupit. Neprší: vedení fakulty by rozhodně mělo odstoupit. Zazvoní budík: vedení fakulty by mělo neprodleně odstoupit. Zeptáte se na cestu třeba na nádraží, a odpověď je logická a jednoznačná: vedení fakulty by mělo každopádně odstoupit. V dějinách si podobně počínal zapšklý moralista a římský cenzor Cato (Marcus Porcius), který každou svou řeč končil výrokem, že Kartágo musí být zničeno (čehož se nedožil), avšak podobnost se sice zapšklým, leč vzdělaným moralistou je jistě jen náhodná.

Počínání jiných naopak často předvídatelné není a je vždy těžkou otázkou, jak se v té či oné situaci zachovají (například v případě bývalých novopečenců je vždy nesmírnou záhadou, zda se zachovají opravdu až neskutečně hnusně, anebo ještě mnohem hůř). Na tyto podivné záhady reagoval jeden publicista malou politickou glosou (cizojazyčně: comentario política).

Jméno a adresa jsou tak říkajíc v redakci, ale zatím si dovolíme text raději anonymizovat:

Počínání některých se zdá být záhadné, ale jen na první pohled. Před poslední děkanskou volbou na plzeňské právnické fakultě rozeslal exděkan (pan ministr) svým věrným textovky, v nichž je vyzval, ať volí raději toho kandidáta, který byl následně skutečně zvolen. Jeden ze senátorů onu fatální SMS dokonce ukázal jinému, do té doby favorizovanému, kandidátovi (vědeckému proděkanovi, který si zvykl používat pseudonym statutární proděkan), což zřejmě vyvolalo ono koktání, jímž tento kandidát proslavil svůj beztak nevalný volební proslov, a také ona nechtěná podřeknutí (sehnal jsem na univerzitě několik milionů, ale fakulta je dostane, jen když budu zvolen já, pokud zvolen nebudu, odejdu do Olomouce, případně jinam). Zvolen byl skutečně kandidát, jehož pan ministr nečekaně podpořil.

Že mu okopává kotníky neuspokojená klaka bývalého vědeckého proděkana, není divu. Mnohé ale zaráží, že i odstoupivší děkan (pan ministr) si rád přisadí, například vyjádřil lítost nad tím, že úspěšný a neúspěšný kandidát netvoří funkční tým. Nehledě k pochybám o legitimitě velkých koalic v politice i jinde, výroky typu: nebudu-li zvolen, odjíždím navždy do Olomouce, ačkoli se bohužel ukázaly jen falešným slibem, nedávaly naději, že by podobná utopie mohla nastat.

Důvodem nebude ani návrh nového občanského zákoníku. Jednak návrhy právních předpisů nejsou autorským dílem a nepožívají ochrany autorského díla, takže není třeba, aby si ministerstvo či ministr autory předcházelo, jednak, i kdyby návrh zákona autorským dílem byl (ale není), bylo by potřeba si spíš předcházet dědice těch, kteří podstatnou část návrhu před více než sedmdesáti lety sepsali (a inspirovali se při tom úpravou o dalších sto let starší). Navíc prosazování tak zastaralého a kasuistického kodexu spíše poškodí každého, kdo je spojen s hrůznou představou návratu pozdně feudálních pravidel do nynějšího právního řádu.

Ale co kdyby padla vláda? Nejde o žádnou sci-fi, namále měla za krátkou dobu nejednou. Kdyby se děkanem stal prosazovaný pobočník bývalého děkana a nyní ministra, bylo by těžké křeslo uvolnit. Prokázal sice opakovaně svou fatální neschopnost, ale její odhalení by na druhou stranu definitivně diskvalifikovalo nešťastný stoletý kodex a s ním i všechny, kdo se nám ho snaží vnutit jako moderní předpis.

Proto je lépe zvolit někoho úplně jiného (stalo se) a udržovat napětí mírným poukazováním na jeho mírné nedostatky, které se však zásadně prohloubí, jakmile bude zapotřebí jeho křesla. Nějaký užitečný pitomec, který si bude namlouvat, že se vypouštěním těch mírných pomluv stává hybatelem dějin, se vždycky najde (ostatně, stalo se).

« Zpět