Dar všem

milovníkům záhad

Nový občanský zákoník se stal dosud nebývalou vzpruhou pro myšlení všeho druhu a nezištným (vždyť těch pár milionů je skoro nic) darem jeho autorů všem milovníkům tajemna a záhad, i když některé dílčí záhady již přece jen byly rozluštěny.

Třeba v souvislosti s geniálním ustanovením § 758 nového občanského zákoníku, podle něhož spolu manželé (kteří netvoří manželské společenství) nežijí, i když spolu žijí (ve společné rodinné domácnosti) jsme už přišli aspoň na to, proč občanský zákoník zejména zpočátku sklízel tak velké ovace.

Pravda, odpověď jsme museli hledat až u pana Wericha, který se přece jen neodpustitelně provinil studiem práv, přičemž s právem a tím spíše s právníky nechtějí autoři ani podporovatelé nového kodexu mít vůbec nic společného. Co je blbý, to se líbí, napsal nicméně pan Werich, takže už je nám důvod obliby nového zákoníku celkem jasný.

Občanský zákoník nám také přiznává až dosud nebývalá práva, dokonce taková práva, na něž jsme až dosud nemohli (a dokonce neuměli) ani pomyslet. Tak třeba podle § 2602 odst. 1 občanského zákoníku nabyl-li objednatel zpracováním vlastnické právo a zmaří-li se dílo z důvodu, za který zhotovitel odpovídá, může objednatel požadovat vydání věci vzniklé zpracováním. Koho by až do této doby napadlo, že se může, dokonce žalobou u soudu, domáhat vydání vlastního domu, který mu nikdo nevzal a ve kterém třeba i bydlí, protože mu někdo zkazil opravu střechy, okapů či něčeho jiného?

Podle § 2602 odst. 1 občanského zákoníku však navíc můžete tuto věc dokonce i odmítnout, což je ještě mnohem, mnohem zajímavější. Koho by třebas ve (zlém) snu napadlo, že mu zákon umožní odmítnout vlastní pozemek, na kterém stojí jeho vlastní dům, protože mu zlovolný zhotovitel v tom domě zprasil vodovodní kohoutky nebo, chcete-li, vypínače?

Máme i zcela nové právo, aby byla platná smlouva, kterou jsme uzavřeli, zatímco nám druhá smluvní strana držela na krku nůž, případně u spánku pistoli (jak s nezměrnou moudrostí stanoví § 587 odst. 1).

Některá nečekaně nová práva jsme už odhalili, jinde pořád ještě tápáme. V § 3030 zákoníku čteme (pokud jsme dokázali dolistovat až tak daleko): „povinnosti, která se posuzují.“ Jenže nevíme, zda se objevitelsko novátorská činnost autorů přesunula do oblasti gramatiky, nebo je za tím něco komplikovanějšího, anebo jde naopak o další werichovský důvod, proč se má občanský zákoník líbit?

Čteme-li v důvodové zprávě, že občanský zákoník „opouští ztotožňování závazku s dluhem,“ přičemž například v § 1937 odst. 1 občanského zákoníku se píše o osobě, která závazek zajišťuje (ačkoli jinak se přece má zajišťovat dluh), zatímco v § 1933 odst. 1 se mluví o plnění dluhu, ale v jeho § 1933 odst. 2 naopak o splnění závazku, kdo má vědět, zda jde o dialektickou jednotu a boj protikladů, něco jiného anebo opět o blbost?

Jak vidět, musíme se ještě opravdu hodně snažit (jedu se tedy zas na pár dní snažit jinam).

« Zpět