Dědická bílá sobota

Aneb o radostech s prastýcem faraonem, nejlépe Cheopsem. Aspoň, že ta bílá sobota je opravdu poměrně dost bílá.

Konec týdne kromě sněhu přinesl taky spousty zajímavých nápadů, třeba návrh zrušit pololetní vysvědčení.

Zřejmě však nepůjde o inspiraci velkými duchovními konstrukcemi notorické paní komisní, neboť jednak se asi nepočítá se zrušením vysvědčení zpětně až k založení pražské univerzity, a jednak se počítá s tím, že by se vysvědčení zrušilo všem, a nikoli jen těm, jež nemá notorická paní komisní ráda (což by však vlastně až na pár výjimek mohli být všichni).

Někteří se ovšem domnívají, že oné skvělé notorické dámě poněkud (byť nevelmi) křivdíme, neboť svého času upozorňovali (například pod univerzitním č.j. R-585–10), že při televizně vděčném, leč jinak fyzicky poměrně náročném, přenášení stovek prací sem a tam bez jiného cíle, nežli právě televizní přenos onoho přenášení, se přednostně ztratily diplomové a jiné práce kritizující tehdejší návrh nového občanského zákoníku.

Který byl, jak známo, po mohutné všelidové diskusi prosazen bez sebemenších změn (neboť všelidové připomínky byly, jak mimochodem připustil pan exministr kmotrovské spravedlnosti, sice pečlivě studovány a zohledněny, leč omylem rovnou skartovány). Takže kriteriem pečlivého výběru rychlostudentů nemusely nutně být jen osobní antipatie notorické paní komisní, ale naopak antipatie těch vybraných (k mediální popravě) vůči vrcholu všeho práva.

Náš nový občanský zákoník je totiž sepsán jakousi dosud neobjevenou verzí praslovanštiny, přičemž notorická paní komisní se vybavila k dokonalosti a k nejlepšímu porozumění úplně všemu právě důkladnou znalostí ruštiny, jež je přece slovanským jazykem s opravdu dávnými kořeny.

Média ostatně koncem týdne vypíchla mimo jiné opět i to, jak nový občanský zákoník definitivně překonává komunistické právo.

Dokonce i to původní. Vzhledem k mohutným novelám zbylo v našem nynějším, starém a hnusném, občanském zákoníku jen maličko původně komunistických paragrafů. Drtivá většina nynějšího občanského zákoníku pochází z komunismu v roce 1991, 1995, 1998 a z období po roku 2000.

Jedním ze vskutku nemnohých paragrafů, jež přežily z roku 1964, je i § 470. Podle § 470 odst. 1 nynějšího občanského zákoníku dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady zůstavitelova pohřbu a za zůstavitelovy dlu­hy.

Toto nedemokratické, totalitní ustanovení totalitní zákonodárce v důvodové zprávě odůvodnil tak, že „dědictví nemá být pro dědice nečekaným majetkovým rizikem. Proto odpovídá dědic za pasiva dědictví jen do výše nabytého dědictví.“ Vidíte tu totalitní morální bídu?

V pozdějších obdobích komunismu (jak jej vymezuje důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku), například v roce 1992, byl v § 57 zákona o správě daní a poplatků učiněn pokus, aby dědic odpovídal aspoň za všechny daňové dluhy, ale neujalo se to, a nynější daňový řád z roku 2009 (protože nový občanský zákoník překonává nynější občanský zákoník coby komunistické právo, a poslední novely nynějšího občanského zákoníku jsou z roku 2012, lze usuzovat, že i daňový řád z roku 2009 je výstřelkem komunistické totality) stanoví v § 239 odst. 2, že dědic je povinen uhradit daň je do výše ceny nabytého dědictví.

S těmito komunistickými praktikami („dědictví nemá být pro dědice nečekaným majetkovým rizikem“) nový občanský zákoník rázně zúčtoval.

Podle jeho § 1701 odst. 1 prostě dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, a basta. Zatímco ohledně dluhů se ještě lstivý dědic může nějakými komplikovanými způsoby vykroutit, podle § 1701 odst. 2 je prostě povinen k úhradě nákladů pohřbu a opatření hrobového místa, a tady se už, holenku dědická, nevykroutíš.

Takže si přejme neznámé, řádně zadlužené příbuzné, o nichž jsme v životě neslyšeli a kteří se s tímto světem rozloučí objednáním mramorové pyramidy či obdobně hodnotného hrobového místa.

Přejme si je samozřejmě navzájem, neb jsme lidé zlomyslní.

Prostě ať žije prastrýc Cheops. Hlavně hodně dlouho, abychom po něm snad, nedej Bože, v tomto případě nejspíš Osiride, Ra a tak podobně, nemuseli dědit!

« Zpět