Dědictví, aneb

Všichni víme, v čem se nemáme mazat, do čeho nemáme šlapat, do koho nemáme kopat, která slova nemáme říkat (nota bene před dvaadvacátou hodinou) a o kom máme mluvit jen dobře.

Protože pan premiér zarazil jednomu ze svých kolegů jeho nejoblíbenější hraní, totiž ministrování, stojí ovšem za připomenutí, že rozhodně nemůžeme říci, že by toho po panu tuplovaném exministrovi zbylo málo.

Naopak (pro úplnost nutno dodat: bohužel).

Musíme říci, že se pilně věnoval očistě.

Například si opakovaně vybral náměstka, který si údajně zcela protikorupčně řekl nespravedlivě stíhanému kurdskému lékaři o nějaká procenta z odškodnění za to, že mu ho zařídí. Pan dvojitý exministr mu dal totiž šanci se očistit, když mu poskytl možnost za pouhý univerzitní milion či dva národu nade vši pochybnost prokázat, že procenta jsou pro něj naprosto neznámá (pod č.j. R-377–10 totiž dospěl k celkem překvapivému závěru, že 126 dní je zhruba 10% roku).

V rámci hlubokých očistných procesů je na místě připomenout také nesmírně obsáhlý překlad feudálních právních textů ze staré němčiny do ještě starší češtiny, nazvaný jistě zcela případně nový občanský zákoník.

Ačkoli je s nesmírnou skromností označován za konec komunistického práva, v zásadě každý právník dobře ví, že jeho dosah je daleko hlubší a zásadnější, a že znamená nejen konec komunistického práva, ale nejspíš práva vůbec. Jde tedy o očištění společnosti od balastu právních norem a práva vůbec, tak, aby se jako ve starých zlatých časech mohla řídit dobrými zvyky.

V rámci tohoto očištění společnosti od práva potom pan dvojitý exministr upřímně a důsledně podporoval osoby, rozhodující podle pocitů a známostí, tedy nikoli podle překonaného práva (jednu takovou osobu identifikoval v Lidových novinách pan premiér, když psal o tom, jak čelná marxistka v čele jedné občanské akční komise rozhoduje právě podle svých známostí a pocitů), jakož i občanské komise, nezávislé na zákonu i čemkoli jiném.

S předsedkyní jedné takové komise, nezávislé na zákonu, rozumu či čemkoli dalším, dokonce dohodl (jak povyprávěl na You Tube v monologu: „Dohoda s Dvořákovou“) akreditaci plzeňských práv za zvolení profesora, se kterým se paní předsedkyni komise dobře popíjelo.

Jak vidíte, dohodl s ní akreditaci zcela nezávisle na zákonu a proti němu, podle úplně jiných než zákonných kritérií, což jednoznačně svědčí pro jeho upřímný úmysl očistit společnost od práva, spravedlnosti i jiných podobných nešvarů.

Nekrolog by ovšem mohl být ještě mnohem a mnohem delší.

Jen namátkou si dovolím připomenout některé významnější položky dědictví:
rozložené státní zastupitelství a justice,
pomluvená právnická fakulta,
atd. atd.

Problém ovšem je, že exministři obvykle nevystupují v televizi, takže národ přijde o mnohá pobavení. Dovolil bych si proto pietně navrhnout, aby byl zřízen nový veřejnoprávní humoristický kanál, který by byl věnován výhradně prohlášením pana dvojího exministra. Humoru totiž není nikdy dost a tak bychom se ho neměli lehkovážně zbavovat.

« Zpět