yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
V Kambodži se včera pro změnu plánovaná důkladná očista nijak zvlášť nepovedla. Zřejmě jim chyběla plzeňská čističská invence a ten pravý očistný zápal, protože prasklo, že vilný mnich Net Khai si natáčel stovky svlečených žen při očistných rituálech a navíc se bratrsky dělil o svá videa s ostatními mnišskými kolegy sžíranými úporným celibátem. Jak je vidět, některé očistné rituály jsou prostě příliš odhalující, což je třeba reformovat.
Ne že by snad (díky Bohu či všem ostatním malým i velkým, hlavním i vedlejším bohům) až dosud novopečené velení zakončovalo svými zcela zásadními prohlášeními svá striptýzová vystoupení, takže ani od společné tiskové konference nejužšího vedení Akreditační komise (totiž její šéfky) a plzeňského vedení, kterou má svět být nemilosrdně oblažen zhruba do deseti dnů, snad nelze očekávat větší děs než vzájemné upřímné pochválení (kdo jiný by je taky chválil). Jen pro drobné připomenutí: Akreditační komise je onen podivný orgán, který transparentně a korektně bez jakýchkoli pravidel a jakékoli odpovědnosti posuzuje vysoké školy tempem jedna za cca tři minuty (jak pravila analýza odborníků z Vysoké školy ekonomické) umožňujícím tak vysokou míru objektivity a odbornosti, že profesoři medicínských věd před nedávnem raději z jejích řad hromadně uprchli.
Hned tu však máme veledůležitý poznatek. Nemilosrdná očista se přece vždycky musí týkat těch ostatních!
Kdyby kambodžské zbožné dámy ctily tuto zásadu, ukryly by před mnišským objektivem svá těla stejně cudně jako pan děkan svou rigorozní práci a Net Khai by mohl trávit hodiny leda natáčením smyslné, ba až lascivní omítky v koupelně (na druhou stranu, kdyby dámy volily opravdu pořádně transparentní oblečení, nemusel by třeba šmírovat vůbec).
Přitroublé půlroční švýcarské medvídě si zase odmítlo hrát na děkana (to se zalézá pod skříň a hledá se tam rigorozní práce, která tam nikdy nebyla a být neměla) nebo na úředníka (to se dělají blbosti ještě větší, např. se vykřikuje do světa, že vysokoškolský diplom je osvědčení, i když zákon říká, že není, a vůbec se pořvává, že jde skoro všechno, co zákon nepřipouští) s poukazem na to, že z tak přitroublých her už dávno vyrostlo, lehkovážně zvolilo intelektuálně podstatně náročnější hru na šplhání na strom a najednou nevědělo, jak dolů (duchapřítomná matka medvědice naštěstí strom hbitě vyvrátila, podle jiných zpráv ulomila). Zpráva je to dobrá, navíc také poučná, a jak se zdá, moudré novopečené velení plzeňských práv si z ní vzalo prorocky příklad dávno před tím, nežli zbrklé chlupaté mládě vůbec spatřilo světlo světa, a se vší rozhodností po stromech
šplhat nehodlá. Ostatně je zcela nepochybné, že kdyby novopečenci při svém křižáckém tažení náhodou zabloudili někam na strom, žádný normální medvěd hodný toho jména by tam pro ně rozhodně nelezl. Naopak, zřejmě by zapomněl i na to, že nemá potřebné mimické svaly a radostně by se usmíval, že jsou tak vysoko, že je od nich konečně pokoj.
Poučení je opět zřejmé: lézt je sice zapotřebí velmi usilovně, rozhodně však nikoli na strom (proč by taky někdo, kdo touží po kariéře a po tom, jak by pro ni využil jiné, proboha, měl lézt zrovna na strom?).
Zprávou dne taky je, že v peruánské poušti našli pravelrybu se čtyřiceticentimetrovými zuby, zřejmě největší velrybu všech dob. Zpráva velmi významná a aktuální, zejména pokud si uvědomíme, že nešťastného prakytovce tam našli už někdy v roce 2008. Jak opět velmi dobře ví novopečené vedení: zpráva musí být zajímavá, a pak je úplně jedno, jestli je pravdivá, nebo třeba i dva či více let stará, protože ji při pořádném čističském zánětu, pardon, zápalu, snadno využijete.