Desatero

Jsou národy obyčejné a národy vyvolené. Ty obyčejné se asi musí víc snažit.

Jsou národy obyčejné, a národy vyvolené, třeba ten, jemuž Mojžíš z hory Sinaj přinesl Desatero.

Verze Desatera se sice v průběhu staletí a tisíciletí poněkud měnily, ale takové 6. přikázání tam bylo vždycky (Nezabiješ!), stejně jako 8. Nepokradeš nebo sedmé Nesesmilníš (původně Nezcizoložíš!). Desáté přikázání: Nepožádáš manželky bližního svého bylo původně doplněno tím, že nepožádáš ani jeho osla, ba ani jeho býka, dnes by samozřejmě mohlo být doplněno i tak, že nepožádáš nejen manželky, ale též manžela, ba i registrovaného partnera bližního svého.

Jak sami názorně vidíte, postavení vyvoleného národa dosáhl jakýsi pouštní kmen s pouhopouhým desaterem. Jak k tomu přijdeme třeba my?

Zatímco onomu pouštnímu kmenu z vysušeného kopce přinesl jakýsi kouzelník s holí obyčejné desatero, my přece máme díky jednomu odrodilému panu profesorovi podrobné třitisícero či jak bychom ho nazvali.

Pravda je, že nám ho pan profesor nepřinesl z žádné hory, ostatně vzhledem k nestvůrnému rozsahu našeho kodexu by to bylo technicky poměrně obtížné.

Kdybychom po vzoru vyvoleného národa chtěli desky se zákonem uložit do archy úmluvy, musela by totiž naše archa úmluvy mít rozměry průměrné stodoly, což by možná komplikovalo její přepravu.

Pokud je ovšem z bible známo, tahal vůz s Mojžíšovým zákonem (uloženým do archy úmluvy) pár bílých volů, takže v tomto směru, tedy pokud jde o přepravu našeho zákoníku k lidu, jdeme hrubě s dobou, pardon, s biblí.

I když na rozdíl od ubohých deseti zákazů platných pro biblický národ jich my máme třistakrát víc, můžeme možná požádat manželky či manžela bližního svého, nejspíš i jeho osla.

Navíc se do kodexu zatím nedostala některá další důležitá ustanovení, například ta ze Žižkova vojenského řádu o povinnosti poslouchat na slovo svého hejtmana (nejlépe pod hrozbou trestu smrti). Ne snad, že by se na tak důležitá lidská, konkrétně hejtmanská, práva zapomnělo. To jistě nikoli. Nelze se však ukvapovat a je zapotřebí vyčkat s jejich případným začleněním do feudálního všekodexu až na výsledek krajských voleb. Kdyby je totiž v západočeské metropoli vyhrál někdo jiný, nežli pan notorický exministr kmotrovské spravedlnosti, nebylo by rozhodně třeba ustanovení o slepé poslušnosti hejtmana do nového, moderně feudálního kodexu začleňovat.

Naopak, kdyby pan notorický exministr slavil nečekaný úspěch (zasloužil by si ho už proto, že na rozdíl od současného lakomého hejtmana, který chce dát na regionální silnice jen ubohých 800 milionů, on ho přetrumfl velkorysým slibem dát na ně celou půlmiliardu), pak je zcela na místě moderní, demokratická ustanovení Žižkova řádu neprodleně zapracovat.

Aspoň jsme, jak mi připomněl jeden z Vás, zatím překonali sami sebe. Svého času byla u nás na pergamen z kůže 1500 oslů napsána největší kniha světa (Kodex gigas, známý též jako Ďáblova bible). Nyní máme kodex ještě větší z mozku jediného, takže došlo k úspoře až 1499 oslů, což je nebývale protikrizový krok.

A navíc tenhle kodex nám nikdy žádní loupeživí Švédové neukradnou (a kdyby snad omylem ano, přetrhnou se, aby ho co nejrychleji vrátili).

« Zpět