Děsivá představa?

Kdyby volby byly až napřesrok, to by fakt byl děs.

Jsou i tací, hrubě nerozumní, rozpuštění a toho času již i skoro vypuštění zákonodárci, tedy vlastně skoro exzákonodárci, kteří se bláznivě neradují z toho, jak brzy budou volby. Přitom je zejména pro nepřetržitě oblíbené politiky neskutečným bonusem, že volby budou už letos.

Jen si zkuste představit, že by pan prezident se škodolibostí sobě vlastní nějak vymyslel, aby byly až někdy po Novém roce. Vskutku děsivá představa!

Jen si to zkuste sami představit.

Navzdory globálnímu oteplování poletuje lednový nebo únorový sníh, případně nepoletuje nic, pokud je třeba už jaro. Notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti po levné a jako vždy férové, korektní a transparentní kampani spokojeně, ba až vítězně, postává poblíž volební urny a kontroluje, zda spoluobčané správně pochopili, že mají zase jednou naprostou svobodu ho volit. Skromně a korektně dorazil vyhrát volby, ostatně jako vždy. V těch posledních rozdrtil svého soka 15:15 a sám je zvědavý, jestli to letos taky tak pěkně vyjde.

Poblíž postává pro případ potřeby pan kmotr, co kdyby bylo zase třeba panu exministrovi schválit nějakého toho jeho zástupce, třeba státního a nejvyššího, jako posledně. Radostně se tetelí, neb by ho přece ani nenapadlo, aby kdesi v novinách mluvil o hlupácích typu Jiřího Pospíšila, takže mu nehrozí, že bude vyloučen ze strany (neb z téměř rodné strany pana exministra se přece vylučuje právě jen za prozrazování vnitrostranických tajemství, jak zjistil právě onen pražský lobbista za výroky o hlupácích typu Jiřího Pospíšila demokraticky vyloučený).

K urně se šourá podivná ženština s čerstvě holou hlavou a hořce si stěžuje, který pitomec mohl vymyslet větu, že se má za to, že souhlas s oddělením části těla, která se přirozeně obnovuje, byl udělen (§ 97 odst. 2 nového občanského zákoníku). Za panem exministrem radostně s optimismem vykukuje jakási plešatá hlava a korektně upozorňuje, že na něj si nepřijdou, i když se kolem nového zákoníku motá. Řekl by, že se tam „ochomítá,“ ale neumí dost dobře vyslovit měkké i, tak to tak radši jen píše, ať už to znamená cokoli.

Za holohlavou dámou kulhá s výrazem stalingradského veterána muž s nohama i rukama ovázanýma hadry. Neboť i nehty se přece obnovují, takže se má za to, že souhlas k jejich oddělení byl udělen, pročež ochomítací exproděkan raději mizí za širokým pozadím páně exministerským.

Další muž šišlá cosi ve smyslu, že třetí zuby už mu nenarostou. Nikdo není neomylný, omlouvá se chlapík vedle něj, a taky vypadáš docela jako krokodýl.

Ach, ozve se obdivné zvolání, díky tomuto panu notorickému exministrovi kmotrovské spravedlnosti jsem úžasně zbohatl, chlubí se uctivě další příchozí, koupil jsem si dům, a pak druhý. Protože podle § 112 nového občanského zákoníku jde za peníze přenechat jiným nehty, chlupy, vousy a vlasy. Dříve to nebylo možné, takže jsem musel dřít u pásu, ale teď, velký dobrodinče, jsem konečně prohnilým kapitalistou a tyji z prodeje této žádané komodity.

Ach, ach, volají všichni vděčně a odcházejí manifestačně volit pana exministra.

Určitě by to tak bylo.

Ale přece jen jistější, když ty volby budou dřív.

« Zpět