Děsuplná II

Noviny nejen bulvární včera řešily záhadu, co dělal levačkou pod stolem známý televizní moderátor při sledování a komentování lechtivých scén, informovaly, že ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti svlékl hned dva chlapíky, ale hlavně o obstrukčním maratónu ve sněmovně a o tom, že nevyspalým poslancům hrozí z nedostatku spánku, případně přebytku kofeinu, halucinace.

Z tohoto hlediska je ovšem velikánské štěstí, že z programu jejich schůze prozatím vypadl nový občanský zákoník. V hlubokých halucinacích by se totiž nakonec ještě mohlo někomu z nich zdát, že jde o kvalitní, moderní návrh.

Vzpomeňme si například, jak pan nynější ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti se ještě jako exministr rozhodl zaměstnat náměstka všelijakých jiných ministrů i na škole, které tehdy naštěstí jen nakrátko vládl, s tím, že mu dá (aby školní rozpočet příliš nezatížil) leda tak na kafe. Víte kolik je za ten jeden a půl milionu, který měl pan všenáměstek v rámci úspor dostat (aby školní rozpočet příliš nezatížil), kávy? To už musí být halucinace jako trám.

Halucinace jsou poruchy vnímání, klamné vjemy, kdy vnímáme něco, co vůbec neexistuje, nebo je to úplně jiné.

Existují makropsie, kdy něco malého vnímáte jako cosi mnohem většího, ba obrovského (třeba někdy i bezvýznamná administrativní pochybení vnímáte jako strašlivé hříchy), nebo naopak mikropsie, kdy cosi třeba nestvůrného vnímáte jako něco naopak přijatelně velikého (třeba všekatedru složenou z mnoha původních, i tak dost velkých kateder, vnímáte jako únosně velikou, nebo pseudokodex z mnoha tisíc paragrafů vidíte jako rozsahem ještě použitelný a zvládnutelný právní předpis). Jsou halucinace chuťové, například když Vás nad některým bližním nebo návrhem některého zákona popadne ukrutné nechutenství a dávivé reflexy, jsou halucinace čichové, útrobní nebo sluchové. Když vidíme bílé myšky nebo jiná milá a malá zvířátka, ale i když vidíme všude pavouky, pavučiny a další sítě ovíjející vysoké školy i zbytek světa, jde o halucinace zrakové.

Když například kdysi novopečenci vyhlásili nekompromisní válku štětkám, což myslím doslova, takže štětkami nemyslím pokleslé ženštiny, ale čistící nástroje, a rozhodli se očistit nejen sanitární techniku, ale i celý zbytek plzeňské právnické fakulty vlastníma rukama, ba dokonce ústy (byť s ohledem na pomlouvačný charakter zmíněného procesu se mi výsledek jejich čistící činnosti zdál poněkud opačný), viděli všude pochybení, podvody a nepřátele nejen státu, ale hlavně jejich.

Pokud člověka nelze ani po odeznění halucinace přesvědčit, že šlo o klam, vzniká blud. Zatímco však halucinace je poruchou vnímání reality, blud je už poruchou myšlení.

Bludy i halucinace jsou nejčastější v případech delíria nebo schizofrenie. Do delíria se snadno dostaneme třeba úporným požíváním alkoholu, ať již v rámci prostého opilství nebo třeba dlouhodobého intenzivního věštění z prázdného dna původně plných vinných sklenic.

O schizofrenii jde v případě rozštěpení osobnosti, třeba když dopoledne jste nějaký vědátor (filozof, sociolog nebo politolog), zatímco odpoledne citujete sebe samotného jako poslušný úředník (třeba předseda nějaké podivné komise).

Jak jsem už psal, noviny nejen bulvární včera řešily záhadu, co dělal levačkou pod stolem známý televizní moderátor(samoz­řejmě zahraniční) při sledování a komentování lechtivých scén, informovaly, že ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti svlékl hned dva chlapíky, samozřejmě z taláru, neboť šlo o obviněné soudce, jimž pozastavil výkon funkcí, ale hlavně o obstrukčním maratónu ve sněmovně a o tom, že nevyspalým poslancům hrozí halucinace. A pak že budoucnost není děsuplná.

« Zpět