Digesta?

Seneca? Samé tmářství.

Jak moc naše doba pokročila třeba proti tmářským starým Římanům, vidíme na mnoha příkladech. Třeba takový římský filozof Seneca si kupodivu tmářsky myslel, že dobrý zákon musí být krátký.

Samozřejmě, ten (Lucius Aeneus) Seneca si taky myslel, že se učíme pro život, nikoli prý kvůli škole (to už by si snad mohl myslet, že školy jsou tu kvůli studentům, a ne kvůli obživě akreditačních úředníků, kvůli níž dozajista vznikají a ovšem především zanikají).

Vzhledem k tomu, že byl Říman, myslel si ovšem, že non scholae, sed vitae discimus.

Jak by mohl být vůbec pokrokovým, když přemýšlel v mrtvém jazyce, kterému správný autor našeho nového zákoníku (podobně jako většině ostatního) nerozumí, nemluvě o jeho podporovatelích či dokonce komisních podporovatelkách?

Proč nepřemýšlel v pokrokové ruštině, kterou ona správná podporovatelka vystudovala, což ji kvalifikovalo k tomu, že rozumí všemu?

Vždyť ten Seneca si prý dokonce myslel (navíc opět latinsky), že tím, že učíme jiné, učíme se sami, přičemž vůbec nebral v potaz, že třeba naše civilní kodexy tvoří lidé, kteří umí všechno a tudíž se učit nejenže nemusí, ale dokonce ani nemohou. Hlavně si ovšem (považte, zase už latinsky) myslel, že zákony mají být krátké (brevis), aby si je každý snadno zapamatoval.

Naopak, pro prostý lid je přece třeba, aby zákon byl tak dlouhý, aby si v něm každý našel aspoň nějaké slovo, které si pamatuje. Znáš nějaké slovo? Hele, a ono tam je! Takhle se vytváří láska a úcta k zákonu.

Třeba nějaké pěkné, typicky lidové oslovení. A hned ho tam máme: v § 1275 odst. 2, v § 1278, § 1279 odst. 2, § 1280 odst. 1 (dokonce dvakrát) a v § 1282 odst. 2.

A to je jen poetické slůvko dobytek! Ono slůvko, z něhož nám nový občanský zákoník udělal měřítko slušnosti (není-li počet paseného dobytka zřejmý, určí se podle zásad slušnosti, praví se totiž v jeho § 1280 odst. 1).

A pomyslíme-li teskně například na prodejné, hm, spoluobčanky? Hned tu máme právo pastvy (pastvu tu máme celkem jedenáctkrát).

Když si vyhledáte (pozor, ne v občanském zákoníku, ale v nějakém normálním slovníku) obvyklá spojení třeba na všeobecně oblíbené téma: blbý (jak malovaný sáně, případně jako pumpička na sáně a podobně), najdete, že někdo prý může být blbý dokonce i jako okap. A slovo okap máme ve svém kodexu aspoň třikrát. Prostě si tam každý najde to svoje.

Zatímco ti Římané?

Náš nový občanský zákoník je prodchnut pokrokovou zásadou supeficies solo cedit (povrch ustupuje půdě, neboli stavba je součástí pozemku).

A co na to staří Římané? Ústy jednoho z nejvýznamnějších právníků, Iulia Paula, praví (Digesta IX, 2, 50), že tato zásada je v rozporu s přirozeným právem.

Proto ji tam přece máme, pánové.

(Jen bych možná pro úplnost vynechal slovo přirozený. I tak je přece v novém kodexu víc než dvacetkrát).

« Zpět