Díky, a kdykoli

cokoli...

Svého času rozvážně podotkl římský historik Sallustius: sui magis in caeno gaudet quam fonte sereno, neboli v jazyce přece jen poněkud živějším: raději v blátě než v čirém pramenu se rochní jen vepř. Díky podivné zálibě některých lidí v blátě, byť naštěstí jenom mediálním, jsme se po více nežli sedm let setkávali nad těmito řádky, neboť kupodivu i v naší osvícené době žijí lidé, kteří bláto nepoznají ani na první, ba ani na některý další pohled (naštěstí jich je málo a dokonce čím dále méně). Pravda, pořád ještě se objeví někdo, komu je bytostně cizí zjištění, že školní, ba i akademický rok se skládá z doby výuky a prázdnin, takže výuka netrvá dvanáct, ale devět měsíců, a tudíž asi moc nepochybil ten, kdo v onom roce (jako jeden nejmenovaný ministr) studoval devět měsíců (když podle jakéhosi obskurního § 60 odst. 2 zákona o vysokých školách se absolventům celoživotního vzdělávání, mezi něž onen pán patřil, uzná 60% toho, co je třeba k řádnému ukončení studia).

Ukazuje se, že nejtěžší je chtít obyčejnou spravedlnost. Copak jsme se vrátili o celá staletí zpět? Že není hloupá, zjevná pomluva rozeznána v době osvícenství a pravdy?

Což napsal pro změnu v roce 1893 jakýsi pan Alfréd Dreyfus potom, co stovky lidí halekaly, jaký je lump, lotr, podvodník, špión a tak dál. Pan Dreyfus, to je ten, o kom se dnes v encyklopediích píše: „záměrně křivě obviněný…“

Více než sedm let jsme se potkávali na těchto stránkách proto, že se Salustius mýlil, a že podivnou zálibu v bahně nemají jen prasata, ale i někteří naši bližní (nebo že by se snad Sallutius přece jen nemýlil a onu bohulibou zálibu měla opravdu jen čuňata?)

Od srpna 2012 si 19. 316 z Vás stihlo kliknout na Mývalí nebe, za což Vám moc, moc a moc díky, protože jsme se tam rozloučili s naší moudrou mývalicí Matyldou, která mi, stejně jako Vy, byla oporou v nejhorších časech. A to chudák netušila, že pobytem v našem bytě škodí Evropské unii, jak ona unie letos objevila. Na druhé straně se vlastně není tomuto unijnímu objevu co podivovat. Vždyť naše krásná a moudrá mývalice, jak jsme si připomněli, by rázem rozeznala zpuchřelý charakter nejmenovaných kolegů, kteří se původně lámali v pase, ale pak raději nalezli zálibu v blátě, a včetně nynějšího europoslance je poctila upřímným stiskem svých silných zubů. Nechápu tedy pořád, čím Evropskou unii ohrožují veverky nebo nosálové (kteří nota bene v evropské přírodě nejsou k vidění), ale mývalové možná opravdu jsou unijně nebezpeční, neb alespoň jednoho z jejích poslanců a všechny jeho kamarády (oba dva, ba možná i tři) by každý slušný mýval s radostí pohryzal (pravda, kdyby jenom mýval…).

Nedali jste se mýlit ani zjevně nepravdivými hláškami, jako třeba jak se nový občanský zákoník rozchází s totalitou.

Třeba tím, že má-li se právo vykonat anebo povinnost splnit v určitý den, je podle § 602 občanského zákoníku potřeba, aby se tak stalo v obvyklou denní dobu. V časech elektronického bankovnictví a vůbec elektronické komunikace je jistě důležité, aby se určité záležitosti vyřizovaly jen v provozních hodinách a mohlo by to svědčit o nějakém staromilství a obdivu k dávným feudálním časům, kdy při chabém světle svíček nebylo na účty tak dobře vidět.

Ale nedejte se mýlit, inspirace, jako už tolikrát, je úplně jiná. Stejné pravidlo totiž kupodivu najdeme až v § 85 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1950 (č. 141/1950 Sb.), případně v § 14 odst. 1 zákona č. 69/1958 Sb. Takže páni autoři našeho občanského zákoníku vůbec nehledali inspiraci v temném středověku, ale naopak v rozjasněných padesátých letech, kdy lidová demokracie tvrdě zúčtovala s tmářským kapitalismem.
Jak oním skvělým občanským zákoníkem, tak i jeho podporovateli, ba i tvůrci, bychom se mohli zabývat do nekonečna. To nám ostatně prozradil už kdysi Albert Einstein, který konstatoval, že jen dvě věci jsou nekonečné, vesmír a lidská hloupost, přičemž však tím vesmírem si vůbec není jist.

Mohli bychom se v těch věcech hrabat do nekonečna právě z důvodů panem Einsteinem uváděných.

Ale skvělí studenti jedné skvělé fakulty už studují ve stejné pohodě jako studenti jiných škol, jejich pronásledovatelé si mohou vymýšlet své temné věštby leda v nejtemnějším soukromí a aby nemuseli pracně vyrábět kostlivce a instalovat je do cizích skříní, mohou je tahat ze svých, neb jinde o ně zájem už není.

Díky moc za to, že jste.

Bylo mi nezměrnou ctí se s Vámi všemi setkat.

A jak dobře víte, kdykoli cokoli.

« Zpět