Dny zrady

Už největší Čech (narodil se tedy ve Vídni, tak nevím) to přece říkal.

Upozorňoval, že život je věčné střídání prvku očekávání a prvku zklamání. Jako vždy, měl pravdu (a to, pokud vím, ani nebyl předseda nějaké akční komise).

Mediokracie totiž děsivě selhává.

Zatímco v dřívějších dobách spolehlivě plnila zadání očernit nepohodlné, zejména osoby, jež sedí na židlích, na nichž by mnohem lépe slušelo sedět mediálním oblíbencům, dnes při plnění úkolů nějak selhává.

Když svého času notorická paní komisní třeba projevila spalující touhu dát komukoli, téměř na potkání, klidně i plzeňským právům, akreditaci jen za pouhé zvolení pána, se kterým se jí dobře pije do akademické funkce (jak národu povyprávěl notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti v monologu „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube), bylo toto jednání vychvalováno jako učebnicový příklad transparentního a protikorupčního jednání.

Zejména samozřejmě na Hané, protože onen připíjející pán se dal opakovaně slyšet, že pokud nebude po jeho vždy a ve všem, odejde do Olomouce. Že by nakonec náš nový občanský zákoník, který onen pán sestavil z feudálních paragrafů do kupodivu prý supermoderního kodexu, prosadili Hanáci, aby měli jistotu, že do Olomouce nepocestuje (když se mu tedy na úkor zbytku národa splní jeho přání)?

Když pan exministr kmotrovské spravedlnosti zase rozdal s nebývalou štědrostí nebývalé vysoké platy, například sobě, a z čiré dobroty a lásky nadělil nějaké ty dvacetitisíce také té hrstce studentů, jež ho podporovala, bylo to opět objektivně vyhodnoceno jako příklad transparentního a protikorupčního počínání, z něhož by si ve světě měli brát příklad.

A co teď?

Mediální odborník včera upozornil (na idnes.cz), že většina médií tentokrát neodmítá pana prezidenta, ale ústavní žalobu na něj, kterou označují jako bláznivý akt, případně hůř.

Ba co víc, je to ještě horší.

Notorická paní komisní se usilovným studiem ruštiny a vědeckého komunismu připravila na nezastupitelnou roli v demokratické společnosti (coby odborník na její rozvracení, na něhož se nestranně a objektivně povýšila).

A čeho se za věrnost leninským ideálům (komise nevyšetřuje, ale zneškodňuje, jaké má kdo vzdělání, to rozhoduje o jeho vině) dokonce vyjádřeným v originále, neboli rusky, dočkala?

V každé době se krutě trestali ti, do nekráčeli poslušně s davem, píše se v ruštině na serveru pravda.ru, ale kupodivu to není vůbec míněno pochvalně.

Snaha pošpinit za každou cenu odcházejícího prezidenta se opírá o zmanipulované veřejné mínění, nikoli o právní nebo logické argumenty, pokračuje ruská pravda.

Je vůbec taková zrada možná?

Snaha pošpinit ka každou cenu nepohodlné, opírající se vždy o zmanipulované veřejné mínění, nikoli o právní nebo logické argumenty,, je přece základní pracovní metodou čelných českých marxistek a notorických komisařek (odvozeno samozřejmě od notorického předsedání akční občanské komisi pro potírání vzdělanosti a škol), ba i jejich někdy (když se jim to hodí) věrných exministrů.

A teď by se to snad nemělo chválit?

« Zpět