Dobrá zpráva III

Prvoplánově to tak nevypadá, ale po původním masivním pomluvení v goebelsovském stylu (první lež musí být hodně nehorázná, aby byla dost úderná) jsou vlastně zprávy o plzeňských právech jen dobré. Pod různými plytkými záminkami zjišťujeme, jak z pomluv opadávají další a další vrstvy jako z veliké mediální cibule.

Dnešek kupodivu není výjimkou, a je také dnem dobrých zpráv (samozřejmě jak pro koho). Nemyslím teď ani tak převratná zjištění, že pavouci mají v těle nemrznoucí směs, takže umí lovit i v zimě (ač nejsem přírodovědec, něco podobného jsem rozhodně tušil, protože hlavní prorocké i reportážní pavučiny byly motány v chladném počasí), jako spíš drobná vylepšení dávno zasutých zpráv týkajících se plzeňských právníků.

Část tisku sice s upřímně užaslou, ba snad až dětsky zaskočenou, tváří vytáhla jako obrovitou novinku několik jmen, která s různou silou stisku přežvykovala mohutnými virtuálními čelistmi už v září nebo říjnu loňského roku, a s tragickým výrazem konstatovala, že problematických absolventů může být až 70 (tedy ne 0,7%, ale nakonec snad až celé jedno procento těch, kdo úspěšně prošli plzeňskými právy), na druhé straně však upozornila, že vážné pochyby o průběhu studia lze shledat nejspíše u tří (!) studentů (0,042%), čímž podle mého skromného názoru konečně posunula plzeňská práva zpátky na zasloužené výsluní (ukažte mi jinou školu, kde je 99,958% všeho studia v pořádku, a kde navíc k tomuto podivuhodnému výsledku dojde parta podivínů, která si udělala byznys z toho, že něco špatného přece jenom najdou).

Konec konců i paní prorektorka nám nepřímo, ale zcela zřetelně, sdělila, že frašku s odebíráním titulů ve správním řízení rozhodně nebere vážně (povídala si totiž s novináři o konkrétních pochybeních konkrétních osob, což by byl závažný trestný čin, ovšem jen tehdy, kdyby opravdu šlo o správní řízení, což nejde). Těžko můžeme předpokládat, že by paní prorektorka nalezla zalíbení ve veřejném páchání trestné činnosti tak říkajíc v přímém přenosu, takže jediné možné vysvětlení je, že stejně jako všichni aspoň zčásti normální lidé dobře ví, že o žádné správní řízení jít nemůže.

Představte si jenom, kolik bychom měli pomočených dítek, kdybychom jejich žádosti o propuštění z hodiny na záchod posuzovali podle správního řádu? Jak dlouho by nebyla smazaná tabule, kdyby žák pověřený ji smazat podal odvolání k Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy? Co když se zjistí, že učitel, který v první třídě vypisoval Vaše vysvědčení, přitom pokukoval po svlečených prvňáčcích (zruší Vám to vysvědčení a stanete se znovu žákem první třídy)? Je to samozřejmě pitomost, stejně jako že se podle správního řádu studovalo v Plzni.

Samozřejmě máme problém. Proti nebetyčné stupiditě se totiž nedá dost dobře rozumně argumentovat. Zkuste věcně argumentovat proti osočení, že všech svých osm nosů strkáte do něčeho, do čeho Vám nic není. Že jste podváděli u zkoušky, protože jste se modlili, aby Vám Bůh pomohl a tak jste při té zkoušce byli vlastně dva (Vy a Bůh)? Zkuste se čelem postavit k mediální výzvě: prostě odpovězte ano či ne? Nevykecávejte se, ano či ne? Jen odpovězte ano či ne třeba na otázku: proč jste osahávali malé děti?

Nové modifikace pomluv vykřičených už na počátku podzimu se naštěstí propadají do hlubin nezájmu stejně jako místní preference nejmenované strany potom, co do čela své krajské kandidátky zasunula jednoho bývalého studenta. Bohužel chvíli potrvá, než novopečenci přežvýkají všechny v úvahu přicházející pomluvy a naplní tak své ctižádostivě žaludky. Čím víc žaludků, tím déle (tipuji čtyři?).

Ve staré dobré Anglii blázny zavírali do klecí a kdo chtěl, mohl se jim za čtvrťák chodit smát. Nestálo by za to vylepšit zubožený fakultní rozpočet návratem k tradicím?

P.S. Občas se člověk opakovat musí (když reaguje na stále se opakující nesmysly). Budu se tedy opakovat citací z Iuristicu (2.3.2010, 16.07), citací krásné věty, kterou vyslovil někdo jiný: „…svinstvo, a tím myslím skutečné svinstvo, shledávám v té hře na vyšetřování a postupné odtajňování výsledků jakési komise, co se jak kohorta švábů schází…“

« Zpět