Dobytek nebo hroši?

Jak se tak dívám do širokých, laskavých tváří tvůrců nového občanského megakodexu, fakt by mne zajímalo, jak to s tím dobytkem vlastně je?

A nejen s dobytkem.

Taky s tou očistou.

Naši kouzelní reformátoři (neboť reformy prováděli jen a jen vyřčením kouzelného slůvka: „reforma,“ v čemž obzvlášť vynikl pan notorický exministr kmotrovské spravedlnosti, měl totiž asi nejreformnější přízvuk) sice chtěli čistit kde co, třeba vysoké školy, ale na druhé straně ani pro jejich oblíbenou slepici očista žádný smysl nemá. Což je oběť vpravdě nemalá.

Samozřejmě mne to napadá, když se dívám na jejich slušivé fotografie, například na onen obrázek, na němž pan hlavní autor radostně připíjí na zmar své tehdejší alma mater s notoricky působící dámou (samozřejmě s dámou působící notoricky v předsednické židli), neboť čas, kdy se lámali v pase předstíranou úctou osobně, již naštěstí pominul.

Podle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku dobytek zahrnuje sudokopytníky náležející k domácím zvířatům: proto například jelenovití sudokopytníci nejsou dobytek (jak praví onen dokument), stejně jako dobytkem nejsou třeba hroši nebo žirafy (protože sice jsou sudokopytníci, ale nejsou domácí, jak si dovolujeme upozornit my), o nosorožcích ani nemluvě (protože jsou pro změnu lichokopytníky).

Zatímco dobytka se týkají taková důležitá ustanovení jako je § 1282 (hrozí-li škoda, musí být dobytek hlídán), z něhož plyne, že i když hrozí škoda, není rozhodně třeba hlídat nosorožce, hrochy, žirafy, jeleny, ba ani koně (koně jsou totiž typickými lichokopytníky), slavné ustanovení § 1279 odst. 1 nového občanského zákoníku se na dobytek neomezuje.

Podle něj jsou z pastvy vyloučena zvířata nadměrně znečištěná (tedy nejen dobytek, ale i špinaví hroši, nosorožci, žirafy či koně).

Naopak, i kdybyste mydlili prasata dnes a denně, ba hodinu co hodinu, nepomůžete si, neboť právo pastvy se vztahuje na každý druh hospodářských zvířat, nikoli však na prasata a drůbež (jak nesmírně moudře stanoví opět § 1279 odst. 1 nového zákoníku, tentokrát však v první větě). I kdybyste si tedy nakládali slepice do vany klidně na celý den, na pastvu stejně nesmí.

Nikdo samozřejmě nedovede odhadnout, jaká bude praxe na základě nového občanského zákoníku.

Zdá se ovšem, že

a) čistit slepice či vepře je marnost nad marnost, protože na pastvu nesmí stejně (§ 1279 odst. 1 nového kodexu),

b) krom čistých i nečistých hus či slepic, jakož i krůt, kachen a vepřů nesmí na pastvu ani špinaví hroši, nosorožci, žirafy, jeleni, koně, krávy, králíci, o špinavých pavoucích a mouchách nemluvě (rovněž § 1279 odst. 1, pro změnu věta druhá),

c) nosorožce, hrochy, žirafy, koně, polární lišky, vlky či medvědy hlídat nemusíte, ani kdyby hrozila škoda (protože hrozí-li škoda, musí se hlídat jen dobytek, neboli domácí sudokopytníci). Což jistě uspoří velké peníze třeba zoologickým zahradám (nebudou-li muset hlídat třeba šelmy, budou úspory skutečně nemalé).

Bohužel se možná nikdy nedozvíme, jak je to doopravdy.

Mnozí soudcové, s nimiž jsem měl tu čest diskutovat, například říkají, že budou soudit podle něčeho jednoduchého, krátkého a normálního, třeba podle německého občanského zákoníku (pravda, svého času zuřivě odmítaného, protože je neúnosně dlouhý, což skutečně je, protože má jen o necelých o tisíc paragrafů méně, nežli náš nový občanský zákoník, takže, jak sami uznáte, jde o zákoník neskutečně rozsáhlý), v čemž spatřují smysl soukromého práva: a podle § 2 odst. 2 našeho občanského zázraku se přece nelze dovolávat slov zákona proti jeho smyslu, tak proč by se s nimi někdo vůbec luštil?

« Zpět