Dokonalý plán?

V pátek nás podle tradičně zlých jazyků zasáhly zvěsti až netradičně dobré. Nemám teď na mysli tiskovou zprávu právnické fakulty reagující na početné nepravdy, jimiž zhrzení bývalí novopečeci obšťastnili některá dlouhodobě (s nimi) spřátelená média.

Svalnatá prohlášení osoby až dosud nezměrně lpící na proděkanské funkci na téma, že její lepivá schopnost byla pojednou zcela redukována mimo jiné tím, že není zpracována vědecká koncepce fakulty (dlouhodobý záměr), jsou obzvlášť půvabná ve světle toho, že koncepci měl vytvořit jeden z novopečenských proděkanů, kterému jen proto dokonce vymysleli strategickou funkci a přiznali nepříliš strategicky nebývalý plat, za který však nebyla napsána ani řádka, pardon, abychom přece jen nikomu nekřivdili, buďme exaktně přesní: nebylo napsáno ani slovo.

Protože tisková zpráva o novopečenských hláškách konstatuje (opakovaně v každém odstavci) „není pravda, že…,“ přišli jsme nejspíš o recept, jak se zbavit lepivých nevonných předmětů (vlastnostmi i kvalitou nesmírně podobných novopečenským hláškám), jež se úporně drží našich košil, prostým prohlášením, že se dost nedělá věda a nepíše dlouhodobý záměr. Ta dobrá zpráva je úplně jinde.

Jedna nejmenovaná západočeská univerzita si totiž z ničeho nic počínala velice, velice rozumně. Opravdu moudře.

Podle některých spřátelených osob, které u toho byly (já jsem tu smůlu naštěstí neměl), se tak stalo v pátek mezi 11.22.34 a 11.22.36. Pan rektor totiž na rozloučenou prohlásil, že už všechny tituly asi sebrat nestihne. Ten poměrně zlostný starý ještěr, s jehož prohlášeními a nabídkami jsem si dovolil Vás seznámit, Grand Padre José, ovšem stále slibuje, že by mu s velkou slevou pomohl jich pár sežrat, avšak jen za předpokladu, že tituly nemají pecky.

Jinak nás ovšem pan rektor na rozloučenou seznámil s úžasnou produktivitou práce osob, jež si za pouhé a ještě necelé dva miliony najal k ohryzávání cizího vzdělání. V pátek 7. ledna měla najatá síla (zhruba po roce bádání) zpracované tři případy. V pátek 4. února už měla čtyři.

Kdyby náhodou zůstala ruka univerzitní (či spíše měšec univerzitní) otevřena, tímhle tempem by ona osůbka zbývajících šestnáct hříšníků zpracovávala ještě nejméně šestnáct měsíců. Podle jistě neexistujících faktur (advokát s pozastavenou činností přece fakturovat nesmí!), které už má v Plzni i přilehlém vesmíru skoro každý, se za „vedení správního řízení proti studentům právnické fakulty“ fakturovalo 179 000,– korun za měsíc, takže z ohavných bažin vystupuje dokonalý plán, jak vydělat na univerzitě ještě skoro další tři miliony. Přesto se skromně domnívám, že by univerzita celkem mohutně ušetřila, kdyby hanopisníkovi raději přiřkla třímilionový smysluplný grantík například na téma, zda žraní diplomů bez pecek více odpovídá zásadám nového občanského zákoníku, než žraní diplomů s peckami, protože Náš dědek Josef univerzitu jako sice zlostný, ale jinak slušný leguán určitě žalovat nebude, ale pokud rozum a cit rychle nezvítězí, zbyde asi jediný.

Zatímco moudří a nápadití žurnalisté už investigativně pátrají na téma, jak moc poškodilo novopečenské zneužití moci a jejich velmi svérázný výklad převážně neexistujících paragrafů nevinně osočené absolventy, případně jak pražská či jaká schůzka nového šéfžalobce se starým panem rektorem o příslibu beztrestnosti za splnění politického zadání odpovídá proklamacím o politické nezávislosti, ti druzí narychlo obvolali (podle reakce, jež ke mně dorazila) zatím skoro dvacet absolventů plzeňských práv s tvrzením, že mají v ruce rozhodnutí o zrušení právě jejich diplomu, a co že oni nato? Absolventi plzeňských práv jsou naštěstí moudří a uvážliví, takže se jim zřejmě dostalo jen poměrně málo zaslouženě sprostých odpovědí.

Vysvětlení této podivnosti může být hned několik. Buď si žurnalisté vymýšlejí, čemuž se vší rozhodností nevěřím. Nebo si vymýšlí pan rektor (podle něhož jsou dokumenty stěží čtyři), čemuž nevěřím rovněž. Nebo že by si novopečenci napsali odebíračské taháky, které novinářům bez ladu, skladu a logiky vnutili (a které dnes mají samozřejmě úplně stejnou cenu jako kdykoli jindy, totiž žádnou)? Podstatné je, že je to pro změnu zase pitomost.

Omlouvám se všem svým přátelům, s nimiž se setkávám i prostřednictvím těchto stránek, že se mé úvahy budou objevovat v poměrně nepravděpodobných časech. Protože jsem slušný člověk, omlouvám se dokonce i té hrstce bývalých novopečenců, jež tyto stránky připravují o jistě zajímavý byznys.

Podle téměř očitých svědectví si totiž nad nimi zlostně ususují nehty na všech končetinách, jež se jim malebně kroutí zlostí, a připravují se tak o možnost je po přijetí nového občanského zákoníku výhodně prodat (jistě uznáte, že takový exproděkanský dráp či pazneht by byl artikl, o který by se všichni na trhu zuřivě poprali, a nový zákoník skutečně slibuje možnost za úplatu jinému přenechat části těla, jež se přirozeně obnovují).

Ty prapodivné časy, v nichž si dovolím se k Vám obracet, nejsou dány tím, že by mne zachvátila totální stařecká nespavost, ale poměrně zásadním časovým posunem, neboť jsem se vydal, jak většina z Vás už ví, do jedné zámořské, jistě obskurní země. Uznejte sami, co je to vůbec za stát? Lidé se tu cítí podle britských výzkumů nejspokojenější na světě, země už přes šedesát let funguje bez armády, osoba politicky činná nesmí zastávat žádnou akademickou funkci ještě dva roky po definitivním odchodu z politiky, prostě typicky rozvojová země. Ovšem pro některé tu už kupodivu platí to, co nám přinese (nebo snad radši ne) teprve nový občanský zákoník, takže pro ně je to již nyní vskutku země zaslíbená. Například vrány, papoušci, leguáni, nosálové a samozřejmě hlavně mývalové mají nezadatelné, již samým citem seznatelné přirozené právo (jak praví zákoníkový návrh) Vám cokoli sebrat a sežrat.

« Zpět