Dopisové výročí

Že by se historie přece jen opakovala?

Někteří lidé jsou celkem nepolepšitelní, a tak se některá témata občas vracejí. Tak třeba pan předseda Ústavního soudu předevčírem (2.8) kritizoval přímou volbu prezidenta republiky jako ukvapenou a nepromyšlenou, neprovázanou s jinými ústavními předpisy a vůbec velmi problematickou.

Jako kdyby snad ani nečetl dokonce loňské Parlamentní listy, v nichž notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti už 13. února 2012 v článku: „Pospíšil vyvrátil obavy Rychetského,“ vysvětlil, že přímá volba prostě nemůže přinést žádné potíže či problémy a že je milovaným a chtěným dítkem jeho i všech jeho spolustraníků, kteří mu radostně naslouchají a jimž bude přímá volba k neobyčejnému prospěchu. Který ostatně vidíme všude kolem sebe.

Tedy tehdy mu tak naslouchali, zatímco koncem letošního července (29.7. 2013) už poslanci z jeho rodné (vlastně nerodné, vždyť jeho rodnou stranou, jíž zůstal neochvějně věrný po celou dobu, kdy byla ve vládě, byla přece Občanská demokratická, ale aliance) mluví o absolutně zpackané reformě. A kdo přitom dokázal slovo „reforma“ vyslovit procítěněji (a častěji), nežli právě pan exministr?

Vůbec jsem se skoro až lekl, že se zase píše o někdejší mediální bublině kolem plzeňských práv, když jsem četl páteční novinové titulky (na víc si už dávno netroufám). „Mám pocit, že se vláda odborníků zvrhla v bandu čističů,“ prohlásil totiž například Richard Krajčo na Novinkách. cz (2.8. 2013), čímž zpětně vyjádřil obdivné pocity nás všech k někdejšímu ministersko-reformnímu vedení západočeské fakulty.

„Fatální amatérská práce úředníka,“ prohlásil tamtéž Miroslav Donutil (ale o den později) a kupodivu opět vůbec nemluvil o úspěších notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti na poli reformy práva, včetně skvělého občanského zákoníku, který tak často vydává za svůj, ale o rozhodování o vedení Národního divadla.

Už jsme si připomínali, že náš nový občanský zákoník upravuje takové obvyklé a zcela běžné situace, jako když někomu uletí sup či orel nebo uteče tygr či krokodýl, nehledě k tomu, že ve svém slavném § 1014 odst. 1 upravuje to, co se nestalo zatím vůbec nikdy, totiž co se bude dít, když roj včel vletí do cizího obsazeného úlu. Zřejmě proto, aby vyjádřil alespoň částečnou diskontintinuitu s habsburským nahlížením na občanské právo?

Protože dnes uplynulo právě 241 let od doby, kdy Marie Terezie vlastnoručně napsala svým expertům ve svém slavném dopise ze dne 4.srpna 1772, že zákony vůbec nemají upravovat události, které se přihodí jen velice vzácně, ale mají se zabývat jevy, které se dějí obvykle a běžně a že občanský zákoník má být co nejstručnější, nemá suplovat učené ani jiné knihy a má být sepsán řečí každému srozumitelnou.

Je sice pravda, že ti Habsburkové byli dost zvláštní, jejich poslední vladař byl přece celkem jasný rychlostudent, ještě ke všemu práv (vystudoval je v letech 1906–1907 a to ho navíc profesoři chodili učit na Hrad), ale nakonec jim dal za pravdu i hlavní autor nového kodexu, takže do důvodové zprávy napsal skoro to samé, co Marie Terezie do dopisu. Do zákona se to už bohužel nedostalo.

« Zpět