Drama na vzestupu

Drama je u nás na vzestupu, ovšem drama absurdní

U příležitosti referenda o nezávislosti Skotska stojí za připomenutí, jak málo absurdních zákonů ve Skotsku platí.

Snad by stál za zmínku zákaz opilosti volů, protože při pasení krav nesmí být opilý ani pasák, ani kráva (býk, vůl atd.), což by se nám leckdys taky hodilo. Určitě bychom nepohrdli ani irským trestem ročního vězení bez možnosti podmíněného propuštění za dobré chování, který hrozí tomu, kdo prorokuje nebo vůbec čaruje za peníze. Podobně v Itálii je zakázáno být profesionálním šarlatánem, i když si jistě vzpomenete, že i zcela amatérští šarlatáni nadělili škody vskutku nemalé.

Naproti tomu francouzský zákaz pojmenovat prase Napoleon či dokonce zákaz přistávat létajícím strojem včetně létajícího talíře ve vinohradu je nám celkem k ničemu, stejně jako singapurský zákaz močení ve výtahu (navíc se zřejmě neslučující s § 111 odst. 3 našeho občanského zákoníku, podle něhož musí být se vším, co pochází z lidského těla, nakládáno důstojně).

Snad jen jako výkladové pravidlo při zkoumání odpovědnosti za vady by nám mohl pomoci indický zákaz ponechat v kilogramu rýže více než pět gramů myšího trusu nebo chlupů, zatímco zimbabwské ustanovení o tom, že vézt cizí ženu na bicyklu se považuje za cizoložství nás zřejmě příliš inspirovat nebude.

Samozřejmě, že v příštích výběrech absurdních zákonných ustanovení (každoročně aktualizovaných) se jistě objeví upoutávka typu: Víte, že v ČR může mít zástavní právo nejen zástavní věřitel, ale i zástavní dlužník (neboť podle známého § 1341 odst. 1 má-li zástavou stát věc, ke které vznikne zástavní právo zástavnímu dlužníku teprve v budoucnu…). Bedlivým cizincům jen těžko budeme vysvětlovat, že nejde o absurdní zákon, ale jen o prostou pitomost (plně v duchu pravidla, že není nutno hledat zlý úmysl tam, kde věc lze vysvětlit jen blbostí).

I tak však samozřejmě tvůrci nového kodexu osvědčili nemalé nadání k absurdnímu dramatu (jež je charakterizováno tím, že zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou). Už kdysi, téměř za mlada přece znectili nejmenovaného známého docenta za rychlostudentství, jehož se dopustil tím, že hrubě porušil svůj akademický slib tím, že studoval o několik let déle, nežli činí standardní doba studia, byť pořád ne tak dlouho jako ti, kdo mu to vyčítali (srov. univerzitní č.j. R-579–10 neblahé paměti).

Avšak kam se hrabe nějaký docent, který studoval o řadu let déle, čímž se dopustil hnusného rychlostudentství, na to, že autoři svěřenských fondů, jež lze zřídit klidně i ústně, přičemž majetek do nich vložený není ani vlastnictvím toho, kdo ho tam (třeba ústně či jen fakticky) vložil, ani správce fondu, ani toho, kdo z fondu dostává peníze (§ 1448 odst. 3 občanského zákoníku), hrdě prohlašují, jak protikorupční zákoník vymysleli. Absurdní drama je prostě na trvalém vzestupu.

« Zpět