Drůbeží

Rozhodně nejsem žádným velkým znalcem drůbeže, ačkoli se například studiu kachen věnuji celkem dlouhodobě a systematicky, ovšem pohříchu (samozřejmě zejména pro ony ubohé kachny) hlavně z hlediska mlsného strávníka (i zde však jde spíše o samostudium zaměřené na praxi bez potřebných teoretických základů). I jako pouhý kachnolog amatér a navíc samouk však musím připomenout zásadní význam kachen, a to nejen oněch poživatelných, ale klidně i docela či dokonce zcela nechutných, v moderní informační společnosti.

Je sice pravda, že máme ještě velice krátce po vánocích a že pro vánoce je typická spíše husa. Jenže jistě výstižný termín novinářská husa se bohužel používá v daleko adresnější komunikaci, kterou navíc slušný muž a gentleman použít ani nemůže (jakkoli jsou v lidském životě chvíle, kdy je to obzvlášť lákavé, například když si při mé tiskové konferenci předloni v říjnu jedna jinak zdánlivě sympatická reportérka truchlivě povzdechla, že ten pitomec, tedy já, jen brání studenty a neříká nic skandálního, takže věru neví, proč ji tam šéf vůbec posílal). Kapr sice s vánocemi ke své škodě mnoho společného má, a navíc se v podobě sólokaprů vyskytuje i ve virtuálním, umělém světě, ale označovat kolektivní halucinace a jiné bludy jako cosi sólového, mi připadá značně paradoxní, i kdyby mělo jít jen o sólovou rybu (v daném případě paprskoploutvou). Dosti tedy ryb, ba i hus, a sem s kachnou.

Jak se zdá, podařilo se nám totiž konečně posílit hrubě pasivní bilanci zahraničního obchodu a na samém přelomu loňska a počátku letoška vyvézt alespoň část svérázu národního lovu.

Slovenská tiskovina přinesla zaručenou zprávu, že slovenský prezident odstoupí, a navíc to učiní dokonce on line rovnou při svém novoročním projevu. Pár politiků zvažovalo nahlas své prezidentské naděje, pár politologů hodnotilo budoucí prezidentské kandidáty a dopad události, načež se ukázalo, že šlo o celkem špatný vtip.

Nejspíš ovšem dovezený od nás, protože u nás se tradice podobně špatných vtipů bohužel už skoro vžila. Příkladů lze, jak jinak, zmínit povícero. Určité médium třeba přineslo (jak jinak, fiktivní) zprávu BIS o temné budoucnosti naší země, sestavenou naštěstí tak humorně, že hned skoro všichni poznali, že jde jen o pouhý vtip. Podobně se objevila údajná nahrávka vrcholné schůzky, kde náš pan prezident srovnal do latě rozhádané vládní politiky. Z reakcí čtenářstva lze však poznat, že drtivá, téměř absolutní většina tentokrát naopak sedla na špek a mnozí na něm rozhořčeně dřepí dodnes. No, a ona dnes už proslavená, taky pěkně vymyšlená (byť celkem nechutná, ba nejspíš zcela nechutná) kachna nazvaná kauza plzeňských práv, kde na špek rovněž zpočátku usedla poměrně významná část veřejnosti, a některým nedošlo dokonce ještě ani po roce, že šlo o špatný vtip.

Konec konců, šťastní lidé přece mohou mít každý den svátek, tak co by ti méně obdaření nemohli mít každý den aspoň apríl?

Nám ostatním budiž skromnou útěchou to, co nám připomněl ve svém novoročním projevu pan prezident. Totiž, že většina našich spoluobčanů naštěstí vůbec nežije katastrofickými titulky médií, vůbec nenaslouchá hlasům těch, kteří si libují v nepřejícnosti a závisti, hlasům těch, kteří si libují v neustálé kritice kohokoli a čehokoli a mají zvláštní radost z nezdaru a neúspěchu (samozřejmě těch ostatních).

A tak prostě už těm kachnokreatorkám, ba ani kachnokreatorům (neboli kachnotvůrkyním a kachnotvůrcům) nevěřme.

« Zpět