Duchařská

Už to vypadalo na totálně ztracený čtvrtek. Už během dne mne to zarazilo, potom mne na to upozornilo hned několik přátel, takže jsem začal znepokojeně slídit, a překvapení sílilo a sílilo, ale pořád nic. Vážně už to vypadalo, že pan mediální ministr něco velmi vážně zanedbal, protože se o něm celý den nikde nepsalo. Podle potřeby zapšklá nebo radostná, upřímně široká tvář na nás odnikud nezírala, prostě totálně ztracený den.

Zaslídil jsem i po okolí a zdálo se mi, že vše se konečně vrací k normálu. Stáhněte chystané zákony, vzkazují akademici, četl jsem radostně, ale chyba lávky, akademici to vzkazovali úplně jinému ministrovi.

Zatápal jsem po nadpisech a zázdálo se mi, že slavím úspěch: Konec nadějím, Praha peníze nedostane, přečetl jsem, a hned mne napadlo, že to bude něco o tom, jak pro pana ministra podle jedněch novin nespravedlnosti a podle jiných sice spravedlnosti, ale kmotrovské, peníze nic neznamenají, zejména, jde-li o peníze státní. Bylo to však o penězích na nějakou čističku. Poslední naděje blýskla: že by už byl onen pán unaven čištěním chodeb, sanitární techniky i zbytku právnických fakult a pořídil si čističku?

Bezradně jsem dál bloudil po nadpisech: Česká televize se musí omluvit, ne, to sem nepatří, knedlíková fáma, že by snad přihořívalo? Ale zas nic, jen článek o tom, zda v nemocnicích vaří blafy.

Že by do čtvrtečního mediálního světa vstoupil aspoň někdo další z bývalých novopečenců? Už to mám, pomyslel jsem si nad titulkem: Holohlaví muži řádili, ale nebylo to ono, neřádili totiž na plzeňské právnické fakultě, ale kdesi v tramvaji.

Na celé čáře zklamala i Evropská unie. Přispěje sice na boj proti obezitě, ale ne panu ministrovi, který potom, co zjistil, že mu zlolajní podřízení napsali úplně jinou přednášku, než jakou potřeboval, vykládal aspoň o tom, jak přibral (ledaže by mu podřízení napsali i to), což naštěstí nevadilo, protože na přednášku stejně skoro nikdo nepřišel (pro úplnost, Evropská unie přispěje školkám).

Nakonec jsem rezignoval a aspoň jsem se potěšil pohledem na obrazy Františka Kupky, jež dorazily do Čech. Po ověření, že nejde o abstraktní obraz, jsem ovšem zahlédl pana ministra aspoň tam, takže budu usínat uklidněn, že míjející čtvrtek byl stejně normální, jako jiné dny, kdy nám média přinášejí nová a nová stále táž originální prohlášení páně ministerská.

A budu se tiše těšit, co pěkného nám řekne zítra a jakou zase novinku si najdeme v novém občanském zákoníku. Už se třeba těším, jak advokáti budou pomáhat svým klientům vyvolat duchy zesnulých manželů a manželek, protože podle § 754 nového občanského zákoníku manželství zanikne jen z důvodů stanovených tímto zákonem, a smrt tam jaksi uvedena není.

To bude vážně pěkné, jak paní soudkyně a páni soudci budou zírat na talíře, zda duch mrtvého manžela dá vědět, jestli s rozvodem souhlasí nebo ne. Taky se tak těšíte?

« Zpět