yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Důkaz platnosti
Přímo v občanském zákoníku je obsažen důkaz, že je platný.Prozradím Vám sice rovnou, že kdesi § 581 a § 586, ale stejně byste mohli zkusit hádat.
Už dávno víme, že císař František I. i II. v jedné osobě byl důvodovou zprávou k našemu novému občanskému zákoníku odhalen jako skrytý komunista a slovakofil. Kdyby žil, určitě by se trapně vymlouval, že zemřel v roce 1835, tedy o čtyři roky dřív, než Etienne Cabet vymyslel slovo komunismu a o devět let dřív, než Ludovít Štúr prosadil spisovnou slovenštinu na bázi středoslovenského nářečí. Na nás si ale nepřijde, protože by dobře víme, že do svého občanského zákoníku v roce 1811 vložil odporné komunistické slovakismy jako třeba pojem právní úkon.
Píše se to v důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku, tak to musí být pravda. Důkazy jsou navíc neúprosné:
Právní úkon se totiž německy (původní text občanského zákoníku z roku 1811 byl pochopitelně německý) řekne Rechtsgeschäft, zatímco právní jednání (termín zavedený naším novým a krásným občanským zákoníkem) je v němčině Rechtshandlung.
A jak že se tedy v originále jmenuje ona sedmnáctá
hlava občanského zákoníku z roku 1811? Čtěme: Von Vetragen und
Rechtsgeschäften überhaupt. A co tedy v německém jazyce i samotný §
859 zákoníku z roku 1811.? Die persönlichen Sachenrechte…gründen sich
unmittelbar auf ein Gesetzt; oder auf ein Rechtsgeschäft (!) oder…
Ein Rechtsgeschäft, jaký ohavný slovakismus!
Pokrytectví Habsburkovo se však projevilo i jinak. V § 21 sice stanovil, že zuřiví, šílení a blbí jsou pod zvláštní ochranou zákona, a pak už se na ně vykašlal. To náš nový občanský zákoník jen nenápadně naznačil, že nikdo nesmí pro nedostatek rozumu utrpět újmu, a potom zavedl smluvní svobodu nebývalého rozsahu.
Kupujete si domy, obrazy a auta, ačkoli jste řečí zákoníku z roku 1811 zuřivý, šílený či prostě blbý? Nevadí. Nebo Vám jen momentálně hráblo, takže jste vykoupil supermarket? Taky nevadí.
Nový kodex má totiž vpravdě kulišácké řešení. Není-li osoba plně svéprávná (což je zuřivých, šílených a blbých dost obvyklé), nebo jedná v duševní poruše, je právní jednání (eine Rechtshandlung, bitte), ke kterému není způsobilá, neplatné (podle § 581 občanského zákoníku). Což je stanoveno na ochranu oněch ne plně svéprávných, aby je nemohl kdekdo ošidit.
Jenže, je-li neplatnost právního jednání stanovena jen na ochranu zájmů určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. A jak by mohla, když není svéprávná?
Ale hlavně, proč by to taky dělala, když se jí to takhle líbí.
Nenamítne-li však oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (§ 586. odst. 2 občanského zákoníku).
Takže jak vidíte, i občanský zákoník platí.
