Důvod k optimismu

Proč by se měli studenti a učitelé trápit, když je upřímně podporuje spousta výjimečných žen?

Je pravda, že studenti i učitelé plzeňských práv si často musí myslet, že se do nich prostě trefuje dočista kdekdo, protože lidská blbost je skutečně velmi životaschopná, věčná a nesmírně ambiciózní (jak napsal pan Jiří Žáček).

Není samozřejmě nic optimistického naslouchat jedné postarší notorické komisní předsedkyni, jak v souladu se základními principy právního státu v leninském pojetí (jež vyjádřil velký vzor dnešních čelných marxistek, pan Milouš Jakeš, definicí, jež je svou břitkostí a předností hodna i nového občanského zákoníku: Máme u nás zákony? Tak jsme právní stát!) prohlašuje, že si plzeňská práva mohou přivést profesorů a docentů, kolik jen chtějí, a stejně to nebude stačit, protože ta škola je prostě špatná.

Ona, paní komisní, můžeme směle říci notorická paní komisní, či možná permanentní paní komisní, nebo snad věčná paní komisní, to tak prostě cítí, a o akreditacích přece rozhoduje právě podle svých pocitů (a také známostí, jak zjara napsal v Lidových novinách pan premiér).

Není však třeba hned podléhat temnému pesimismu, protože veliká spousta lidí se vyjádřila přesně naopak a v jejich nadějných myšlenkách vidíme skutečnou rehabilitaci neprávem osočovaných a pomlouvaných.

Nejenže pan notorický exministr kmotrovské spravedlnosti vyjádřil už v únoru nezměrnou radost nad tím, že paní komisní utřela vousy. Prohlásil totiž, jak je šťastný, že jeho alma mater bude pokračovat.

Panovala však například i obava, že dvacet pět (docentů a profesorů na plzeňských právech, kteří na akreditaci podle notorické paní komisní rozhodně nemohou a hlavní nesmí stačit) je mnohem méně než 13 (olomouckých profesorů a docentů, kteří však na akreditaci stačí bohatě), ba dokonce méně nežli 1,5 (filozofických docentů a profesorů, kteří při závratném počtu celkem dvanácti hravě stačí na akreditaci celkem osmi studijních programů). Tato obava se ukazuje zcela lichá.

Bylo totiž například ze zcela úředních úst řečeno (či spíše napsáno), že „základním principem právního státu je zásada, že správní orgán postupuje ve shodných případech shodně, v odlišných postupuje odlišně a v podobných případech postupuje podobně. Tato zásada je provedením principu rovnosti před zákonem.“ Což napsala čelná česká marxistka, vyzbrojená pro bádání v oboru politologie pilným studiem ruštiny, v dopise z letošního 19. března panu nejvyššímu státnímu zástupci.

Fakulta funguje, prohlásil například (již 11.3.2010) profesor při kávě a vínu tak příjemný, že za jeho zvolení chtěla notorická paní komisní dát plzeňským právům bez prodlení všechny potřebné akreditace (jak o tom referoval na You Tube pan exministr v monologu „Dohoda s Dvořákovou“).

Navzdory Leninem zformulovanému principu, že komise nevyšetřuje, ale zneškodňuje, a že tudíž úspěšné řešení každého problému závisí jen na tom, zda je příslušná komise k dispozici, bylo naopak řečeno, že „Akreditační komise není soudce a nemůže nikoho trestat.“ Jak pravila významná česká politoložka, ve volném čase šéfová komise pro likvidaci českého vysokého školství.

Fakulta právnická ZČU prochází a již prošla důslednou očistou, napsala notorická paní komisní už 28. listopadu 2009 a o něco později přidala, že dá ruku do ohně za to, že škola je zreformovaná, životaschopná a fungující.

Vidíte, tolik sympatických žen za Vámi stojí!

Víme totiž z jejího vlastního prohlášení, že ona známá notorická dáma je občas (celkem málokdy) úřednicí, jindy zase politoložkou, která s onou úřednicí nemá vůbec nic společného (možná s ní ani nemluví?), jindy zase rozhořčeným anonymním občanem či příležitostně občankou.

Nutno bohužel přiznat, že hranice jsou ovšem poněkud nezřetelné. Prostě, nikdo není dokonalý.

Ale potřebný vzor už napochodoval: pan exnáměstek pana exministra měl totiž tohle vyřešené mnohem líp, od pondělí až do úterý náměstkoval a ve zbytku týdne bral plat za další práci na témže ministerstvu.

Problém může být v tom, že si notorická paní komisní prostě všechno bere (funkci předsedkyně pro likvidaci vysokých škol, funkci rozdělovače milionů lidem, kteří sedí vedle ní, funkci ve vedení instituce realizující studijní programy zaměřené na soudce a státní zástupce…).

« Zpět