yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Proces zavádění směrnic Evropské unie do našeho právního řádu se nazývá implementací.
Nový občanský zákoník nám ovšem dokládá, že i v této velmi důležité oblasti důsledně vychází ze základních leninských principů pro organizaci bolševické práce, především při potírání intelektuálů a podobného zla. Na nesmírnou společenskou škodlivost intelektualismu a neukázněnosti poukázal totiž velký Vladimír už ve skvělém dílku Krok vpřed, dva kroky vzad, přesněji řečeno šag vperjod, dva šaga nazad (protože velký vůdce navzdory ideové příbuznosti jazykem českých komisařek nehovořil).
Nový občanský kodex přitom v některých směrech představuje ony leninské dva kroky (šaga) vzad, neboť již implementované směrnice jaksi znovu deimplementuje (tedy opět je z našeho právního řádu vyvádí).
Ukažme si příkládek:
Tak třeba Evropský Parlament a Rada přijaly směrnici (2011/7/EU) proti opožděným platbám. Jen na okraj se v ní naplno ukazuje komunistická orientace Evropské unie. Zatímco náš nový občanský zákoník opustil odporný komunistický termín podnik a nahradil ho pokrokovým, transparentním a demokratickým termínem závod, směrnice klidně dál operuje s ohavně totalitním výrazem podnik (hned v čl. 1 odst. 1, v čl. 2. čl. 3 a prostě skoro všude). V čl. 12 odst. 1 stanoví směrnice povinnost pro členské státy Evropské unie nejpozději do 16. března 2013 uvést v účinnost předpisy nezbytné k provedení (implementaci) této směrnice a neprodleně sdělit Komisi EU jejich znění.
Vzhledem k tomu, že náš pracující lid má jiné starosti, nežli poslouchat totalitní hlášky z Bruselu, maličko jsme to nestihli, protože příslušné české předpisy nabyly účinnosti až 1. července. Možná ovšem, že by jako vždy mohl vypomoci (za milion či dva jako vždy) pan kdysi komukoli náměstek se svými kalendářovými kreacemi (kdyby třeba měl rok 1260 dnů, jak druhdy psal pod univerzitním č.j. R-377–10, když objevil, že 126 dnů je 0,1 roku, možná by v červenci nebyl vlastně ještě ani březen)?
Ať tak či onak, ona implementace se odehrála novelizací obchodního zákoníku (pro historiky: zákonem č. 179/2013 Sb.).
A obchodní zákoník, jak víme, byl s účinností k 1. lednu letošního roku zrušen novým občanským zákoníkem (zákonem č. 89/2012 Sb.), který pochopitelně žádné evropské předpisy z roku 2011 neobsahuje. Jak by taky mohl, když ho od roku 2005 nikdo ani nečetl, jak přiznal dokonce i jeho hlavní pan autor (v Bulletinu advokacie č. 11/2013), kde vysvětlil, proč § 1878 odst. 2 a § 1994 řeší úplně stejnou situaci úplně jinak (protože v roce 2005 bylo jedno ustanovení opsáno z německých předpisů a druhé z francouzských, a kdo z autorů mohl tušit, že německý a francouzský občanský zákoník nejsou stejné?).
Podstatné však je, že naše republika úspěšně plní plán deimplementace evropských předpisů.