2099

Hospodářské noviny nám vykreslily obraz naší země v roce 2099: letní měsíce suché a horké, málo dešťů, zato budou krátké a silné, sníh bude vzácný, zima skoro žádná, teplota v průměru o čtyři stupně vyšší. Tyhle noviny mají ovšem dar vyhmátnout pravdu. Už 27.11.2009 přece vyhmátly jediné pravdivé prohlášení paní komisní profesorky z těch spoust, jež namluvila: Do půl roku z té kauzy (plzeňských práv) nic nebude.

Takže 10.ledna 2099: jasno, slunečno, dvacet stupňů, pan ministr spravedlnosti (jak se nově praví na Neviditelném psu: stále na útěku vpřed od odpovědnosti) pronesl několik zásadních myšlenek k aktuálním otázkám registru přestupků, který bude záhy zaveden, kauze plzeňských práv, v níž učinil několik nových objevů, a brilantně zdůvodnil, proč nemohl nic dělat v kauze miliard zatoulaných do Švýcar (v té době subtropické turistické destinace), když se na něj osobně obrátil švýcarský velvyslanec. Jako ministr spravedlnosti totiž logicky nemá vůbec nic společného s Ministerstvem spravedlnosti, které mělo podle čl. 2 dohody se Švýcarskem něco konat (text jsem si dovolil přetisknout v úvaze Rossetská), takže ani nechápe, proč se na něj švýcarský ambasador vůbec obracel. Kromě toho neměl čas se takovou prkotinou zabývat, protože musel šlechtit svůj účes pro mediální sebeprezentaci, a kromě toho musel pokračovat v reformách.

Samozřejmě nevíme, jakou řečí k nám bude pan ministr v onom lednu 2099 (tedy ke mně už naštěstí ne) promlouvat, protože, jak známo, ve svatém proreformním zápalu (pozor, antibiotika nezabírají!) dovolil i svým nejbližším spolupracovníkům nějaké to reformní úsilí vynaložit.

Zřejmě už vstoupilo do dějin, jak jeho pan opakovaný náměstek reformoval počty (třeba nesmrtelným výpočtem 5:2=6, protože pod č.j. R-373–10 a několika dalšími objevil, že komise sestávající z předsedy, místopředsedy a tří členů a schopná usnášení polovinou členů se může usnášet, pokud dorazí šest jejích členů). Podle tipů některých hnidopichů mezi Vámi lze závěry páně náměstskovské pochopit, pokud si členů komise dostatečně necenil a nevážil, považoval je jen za poloviční autority (konkrétně 0,4 autority), potom by se jich totiž muselo nasbírat šest, aby z nich bylo dvaapůl řádného člena komise? Podle jiných hnidopichů mezi Vámi ovšem jde o snahu maskovat nápadnějšími početními šílenostmi ještě větší šílenosti právnické?

O reformách češtiny z pera pana novopečenského studijního exproděkana, který kdysi nosíval v batohu trestní oznámení,jsem si již také dovolil informovat. Jednak radil, co má dělat správný „čerství absolvent,“ jednak se trochu „ochomítal“ kolem nového občanského zákoníku.

Někteří z hnidopichů mezi Vámi ovšem zastávají názor, že nejde o reformy pravopisu, ale že jen pravopisnými hrubkami maskoval hrubky právnické (veřejným činitelem je každý, kdo v životě dostal doporučený dopis, protože veřejným činitelem je každý, kdo podepisuje veřejné listiny, například doručenky, v zákoníku práce se nepíše nic o úloze odborových organizací a jiné perly).

Anebo je to jen tak, jak pravil již svého času Daniel Adam z Veleslavína: „Čech, a tak chatrně mluviti jazyk svůj?“

Ale co byste od něj chtěli, byl to jen obyčejný rychlostudent, tedy ten Daniel Adam z Veleslavína (v roce 1568 se stal bakalářem, v roce 1569 magistrem a o rok později už profesoroval na Karlově Univerzitě, odkud ovšem musel odejít, protože se oženil, což tehdy profesoři nesměli, takže šel pomáhat tchánovi do tiskárny, nějakému panu Melantrichovi).

« Zpět