Dvojí zamyšlení

Z Plzně samé lepší zprávy. Srnčátko bylo zachráněno před velkou vodou, víkend je slunečný, rektor Západočeské Univerzity se rozhodl zřídit etickou komisi pro posouzení domnělých pochybení na plzeňských právech (jsem rád, že jste si všimli, jak často se najednou v souvislosti s plzeňskou právnickou fakultou začala místo nepodložených, ale o to kategoričtějších soudů objevovat sdělení o domnělých pochybeních, domnělých aktérech atd.).

Že by nakonec i naši novopečenci dostávali rozum (a to jsem byl vždy skálopevně přesvědčen, že tyto jevy se v přírodě vyskytují vždy jen odděleně)? Zatím ovšem jen z poloviny, protože tvrdí, že šance odebírat tituly je tak padesát na padesát, takže z poloviny, jak se zdá, už prozřeli (že by trávili všechen svůj čas masivní konzumací mnohočetných ryb, jež jak známo obsahují fosfor posilující inteligenci?)

Dokonce ani novopečenské matematické objevy už nejsou to, co bývaly. Ten poslední je vyloženě ubohoučký. Jakémusi magistrovi se vytýká, že studijní povinnosti plnil 23 měsíců a tři týdny, tedy pouze 1,7 roku. Jasně, že jsou týdny, které se nám zdají opravdu hodně dlouhé a jiné, které utečou coby dup, ale týden, který se vleče čtyři měsíce (2–1,7 zhusta bývá 0,3 a dvanáct děleno cca třemi bývá pro změnu obvykle něco kolem čtyř), to už je fakt sakra dlouhý týden. Ale díky tomuto fatálnímu, doufejme že trvalejšímu, výpadku stupidity máme trochu času se zamyslet nad nejrůznějšími vedlejšími efekty.

Zkuste si třeba představit naše úžasné investigativní pátrače, jak své balónovité hlavy (aneb hlavy jako pátrací balón) strkají do jiných, například historických souvislostí. A hned bychom tu měli známého šíbra, jemuž nebylo svatého nic a veřejné prostředky ze všeho nejméně, a který zlovolně rozdával cizím lidem, na co neměli podle práva vůbec žádný nárok. Ještě, že ten lump (Juraj Janošík) bral z panského a rozdával chudým, na co neměli nárok, čímž určitě navíc narušoval i sociální smír, kdesi za hranicemi.

Anebo ještě lépe a už zcela tuzemsky: zvlčilý vysokoškolský pedagog, skrývající za svým zlotřilým vousem úzké napojení na mafii (jejíž tajný výbor vedl dokonce jeden z jeho nejbližších osobních přátel), který představuje nesporné, hlavně však nezměrné bezpečnostní riziko pro stát (neboť T.G.Masaryk jistě nebezpečím pro rakousko-uherské mocnářství byl, a rád, stejně jako byl napojen na Tajný výbor Maffie, vedený jeho blízkým přítelem Eduardem Benešem).

A proti nim skleníkově čisté květinky: prezident Nejvyššího správního soudu, který nikdy a za žádnou cenu neporušil žádný zákon (Emil Hácha, jenž skutečně proslul tím, že slepě dodržoval i fašistické zákony, neboť i tyto zákony jsou prostě zákony, a zákon ctěn a dodržen být musí). Už vůbec nemluvím o těch, kdo se srdcem plným sociálního cítění a myslí otevřenou pro hluboké reformy věnovali nezměrné úsilí důsledné očistě naší společnosti (což o Heydrichovi čeští žurnalisté dokonce doopravdy napsali, samozřejmě ne teď, ale svého času). Aneb pryč s tuneláři (vyškrtněte krtky ze seznamu chráněných tvorů)!

V klidu si také můžeme přelouskat poselství toho, že kdysi loni v říjnu vymysleli dnešní novopečenci několik jmen velmi vhodných k zostuzení, potom byla ustavena komise, do které hbitě zasedli a která po několika měsíčním pinožení překvapivě dospěla k závěru, že zatímco členové komise studovali velmi správně, ti původně vymyšlení vůbec správně nestudovali, a to dokonce i tehdy, když se novopečenci dopustili mnohem závažnějších chyb téhož druhu než osočení, a nakonec vymysleli novou nenáročnou hru na úředníky pro hloupé a hloupější (nedoporučuji hrát, Dostihy a sázky jsou fakt lepší, a navíc při nich, páně rektorskými slovy, nehrozí, že skončíte v lochu, dětskou hru na úředníky vzhledem k hrozbě nuceného převleku do mundúru z pruhů lze doporučit leda jako adrenalinový sport).

Ale kriterium je konečně na světě (a mrzí mne, že jsem na ně nepřišel sám, ale musel mi ho dodat jeden skvělý mladý muž). Mne mátlo, že většina osočovaných získala postavení a jiné záviděníhodné hodnoty až dlouho po vystudování, jenže čas roli nehraje. Napadení, přesněji ti, kdo budou napadeni, se přitom snadno poznají. Podle toho, že jsou vždy mnohem úspěšnější, než napadající. Ten, kdo je schopen se ve svém oboru prosadit sám, se nepotřebuje prosazovat tím, že pomlouvá jiné, ať již selektivně nebo bez ladu a skladu. Takže jsme zase u zneuznaných zapšklíků, za nimiž se hrdě tyčí do výše Nesmrtelná teta (z pohádky víme, že se občanským jménem jmenuje Závist). Takže špatně vystudovali ti, komu zapšklíci nejvíc závidí. Jak prosté (anebo, jak praví přítel Sherlock, elementary, my dear Watson).

A to druhé zamyšlení? Zase zítra.

« Zpět