Edisonovská

Einstein má velkou pravdu, jak si povíme zase příště. Dnes si připomeneme, že nejen naše paní komisní, ale třeba i náš pan ministr nespravedlnosti jsou hotoví Edisoni.

Bývalý pan ministr školství neprohlásil jen, že nejmenovaná předsedkyně jedné rovněž nejmenované občanské komise (údajně akreditační, ačkoli opak se zdá pravdou) si počíná jako rozzuřená dělnice při politických procesech z padesátých let, odsuzující nevinné podle stranického tisku, ale také, že opakovaně selhala.

Jakkoli bývalý pan ministr požívá úcty a vděčnosti tisícovek studentů (nejméně těch dvou tisícovek, jež zachránil před trestuhodným a zřejmě i trestným bezprávím, zlobou a záští), dovolili jsme si mírně nesouhlasit, či spíše upřesňovat, že se do oné větičky panu ministrovi vloudilo navíc „se“ (ve slově selhala). K tomu nás vedlo nejen srovnání výroků oné nejmenované dámy se skutečností, ale především její srovnání s Thomasem Alvou Edisonem, které zcela jednoznačně svědčí pro závěr, že rozhodně neselhala. Jistě sami uznáte, že ona dáma je prostě jako Edison.

Ne snad, že bychom jí přisuzovali prořídlé vlasy nebo si mysleli, že ji ve škole považovali za duševně zaostalou (Edison, jak známo, chodil do školy jen krátce, protože ho tamní ředitel považoval za zaostalého a nevzdělatelného, nebyl tedy ani tak rychlostudent, jako spíš jen rychložák).

Rozhodně ji nepodezíráme ani z pracovitosti, kterou slavný vynálezce tak proslul, ani z toho, že by její životní názor vyjadřovala myšlenka, že na řešení problémů je práce lepší nežli láhev (míněna sice láhev whisky, ale pro víno to určitě platí jakbysmet). I když je paní komisní nesmírně hluchá ke všemu, co nepodporuje to, co si předem vymyslela, případně u vínka domluvila s plzeňskými odrodilci, a Edison při své cestě pokusu a omylu při jednom z pokusů ohluchl, nevidíme podobnost dokonce ani v tom.

Edison vykonal svými objevy mnoho užitečného, ale rozhodně nepodezíráme paní komisní, že by si počínala podobně.

Snad by tu mohla být nějaká drobná pozornost s jedním vynálezem, v jehož případě se o Edisonově autorství celkem málo ví. Protože prosazoval využívání stejnosměrného proudu a varoval před nebezpečími toho střídavého, vynalezl známý popravčí nástroj, elektrické křeslo. Paní komisní sice svou občanskou komisi jako popravčí nástroj s oblibou používá (plně ve smyslu leninského principu, že „komise nevyšetřuje, ale zneškodňuje“), ale musíme jí přiznat, že si ji nevymyslela.

Abych Vás při víkendovém večeru nenapínal nad míru přiměřenou poměrům, dovolím si napovědět. Podobnost mezi paní komisní a panem Edisonem je v jedné jeho základní myšlence, vyjádřené slavným citátem.

Nemám teď na mysli asi nejslavnější Edisonův citát: „Zásluha o vynález mluvícího stroje nenáleží mně, ale Bohu, který stvořil ženu. Já jsem jen vymyslel mluvící stroj, který lze zastavit.“

Podobnost je v jiném jeho prohlášení, jež zcela jasně dokládá, že paní komisní neselhala („se“ v tom slově asi bude navíc, ale jisté je, že o selhání prostě nejde!). Jen na okraj, jak uvidíte, v tom se slavnému Edisonovi nepodobá jen paní komisní, ale třeba i pan ministr nespravedlnosti (ačkoli ani jeho jistě nemůžeme podezírat, že by udělal něco užitečného, že by byl pracovitý, ani že by byl hluchý ke všemu, co se mu nehodí, jen proto, že při svých dětských pokusech ohluchl).

Podobnost je i zde ve zcela zásadním neselhávání.

Neselhal jsem, prohlásil totiž Thomas Alva, to rozhodně ne.
Jenom jsem nalezl deset tisíc cest, které nemohou fungovat.

« Zpět