Ego a mail

Na podzim 2009 jsem kupodivu dostal spoustu přátelských a solidárních mailů, jež jsem si poctivě vytiskl (kdyby snad přišla tma, čímž samozřejmě nemám na mysli onu duševní temnotu, jež by přišla, kdyby vyhrála paní komisně inkviziční a její doktoři Nespravedlnosti, ta přijít nemůže už proto, že oni si to neumí ani zařídit, ale myslel jsem opravdový, poctivý výpadek elektřiny).

V mezidobí jsem zjistil, že v roce 2009 opravdu nešlo o žádný hon na čarodějnice, jak jsem se zpočátku mylně domníval. Budiž mi útěchou, že třeba i pan doktor Motejl (to je ten pán, který 18.11.2009 napsal, že je skandalizována škola /plzeňská právnická fakulta/, jež má skvělé učitele i parametry), který rovněž nemohl paní komisní přijít na jméno, o ní také často mluvil jako o aktérce honů na čarodějnice, jejichž pravzorem jsou padesátá léta. Vůbec však nešlo o hon na čarodějnice, právě naopak, zlé a ohavné čarodějnice přece honily lidi.

Leč zpátky k mailům: občas mi nějaký přijde v této věci dodnes. I dnes jsem dostal krásné elektronické psaní o jedné zlé, ctižádostivé babě z nějaké pohádky (kterou jsem neznal), jakési Bludimíře Křovákové. Hnusná čarodějnice, na konci ji taky klepli přes prsty a taky se pořádně vztekala. Kromě pohádky o zlé Bludimíře mi autorka taky napsala, že poté, co viděla fotografie u úvahy Ilustrovaná II, pochopila, že dáma na nich se zařadila mezi zkorumpovanou sebranku, proti které na oko tak dojemně vystupuje, aby mohla konečně dát akreditaci vznikající soukromé škole, k čemuž je vhodné zavřít jednu veřejnou, kde sice není žádný problém, ale není problém si ho vymyslet.

Hlavně však napsala: Jsem matka jednoho ze studentů plzeňských práv, takže si asi dovedete představit, čím jsme si minulý měsíc prošli, a když v pátek pan ministr rozhodl o prodloužení akreditace, radostí jsem plakala.

A taky napsala: Prostě, můj syn je hrdý, že studuje v Plzni.

Takových skvělých, odvážných a poctivých lidí je tam hodně (píšu už já). Skoro všichni, snad kromě nějakých pěti inkasistů (tučných stipendií od pana spravedlnostního ministra, ať již je vyplatil z lásky, nebo za to, že ho volili), případně připíječů paní akreditační z fotografií, o nichž šla řeč.

Ona paní, jež mi poslala ten krásný mail, si ještě povzdechla nad tím, „kolik lidí pořád hltá bláboly paní Bludimíry.“ Tak jsem se namátkou podíval do diskuse pod včerejším článkem o tom, jak paní komisní a její kývači chystají podnět k žalobě ve veřejném zájmu na Novinkách.cz – a ustrnul jsem.

Názor s nejvíce souhlasnými hlasy totiž pravil, že „podle mého názoru se už z její strany nejedná o věcný postoj, ale o zraněnou ješitnost.“

Bohužel dávno víme, že by si těžce pošramocené ego ráda léčila na studentech školy, která jí tak vadí (už proto, že zabírá místo na trhu školičce jejích připíječů).

Bohužel víme, že cestou do bezedných hlubin zaslouženého zapomnění ještě bude trápit své neexistující věrné, aby jí pomohli aspoň trochu někomu ublížit (vždyť je to tak hřejivě příjemné). Ale tu chvilku už to vydržíme.

« Zpět