Ejhle bramborová

Přiznávám celkem kajícně, že se mi nějak nezdálo, když pan ministr spravedlnosti, podle novin ovšem té kmotrovské, pověřil svého náměstka, aby ve volném čase smolil všelijaké odebíračské dopisy absolventům plzeňských práv s tím, že mu za to dá (aby nezatížil už tak nalomený fakultní rozpočet) leda tak na kávu, což, konkrétně, jak se posléze ukázalo, něco kolem jeden a půl milionu.

Přátelé, přátelé, buďme šťastni, že pan ministr dal svému náměstkovi na kávu.

Zkuste si představit tu neuvěřitelnou hrůzu, kdyby mu dal na brambory, nota bene na horké brambory. To by musela nejmenovaná západočeská univerzita hbitě prodat všechny své nemovitosti, aby na takový honorář měla.

Jak se totiž ukazuje, pan všenáměstek, neboli permanentní náměstek nejrůznějších ministrů a ministryň, je jen ubohý žabař.

Tím teď nemyslím jeho právní, ba ani matematické dovednosti. I když pod univerzitním č.j. R-377–10 a několika dalšími zvěstoval městu a světu například, že komise sestavená z předsedy, místopředsedy a tří členů, schopná se usnášet za přítomnost poloviny členů, je schopna se usnášet za přítomnosti šesti z nich, zatímco pod č.j. R-576–10 objevil, že od listopadu 2001 do května 2005 uplynulo pouhých 2,8 roku, ale od téhož listopadu 2001 jen do dubna 2005 kupodivu celých 3,4 roku, srov. č.j. R-592–10. Skvělý výpočet 1+1+3 děleno dvěma je přece logicky šest, nebo že doba od listopadu 2001 do května 2005 je skoro o sedm měsíců kratší, než doba sice od téhož listopadu 2001, avšak jen do dubna 2005, by taky zasloužily vytesat do kamene, nebo aspoň do něčeho podobně tvrdého (třeba do hlav jeho chlebodárců, či vlastně kávodárců), ale tentokrát je na mysli nemám. Ne, tentokrát mám na mysli výši jeho chudého milionového honoráře na kávu.

Co je to proti poživatinám za dvanáct miliard? Konkrétně bramborům, a to, jak se zdá, patřičně horkým.

Různá média upozorňují na to, že tento drobný peníz náš stát jaksi prováhal, když oslyšel švýcarské prosby, aby si o ně řekl.

A teď se jako dvanáctimiliardový horký brambor přehazuje, kdo byl ten skálopevný charakter, který dospěl k závěru, že se s žádnými Švýcary o penězích, nota bene špinavých, bavit rozhodně nebude.

Média informovala, že v květnu 2010 dorazila švýcarská žádost na Vrchní státní zastupitelství v Praze, v červnu 2010 pak na Ministerstvo spravedlnosti (a v říjnu 2011 na Ministerstvo financí). V březnu 2011 (podle včerejší zprávy serveru Ihned.cz) ovšem předal švýcarský velvyslanec žádost panu ministru spravedlnosti, a ten jej podle téhož serveru upozornil, že věc je v kompetenci Ministerstva financí.

Vyšťoural jsem takový nedávný Pokyn obecné povahy Nejvyššího státního zástupce (má hezké číslo 1/2011) o mezinárodní justiční pomoci ve věcech trestních.

Podle jeho čl. 2 odst. 1 nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak, uskutečňuje se styk státního zastupitelství s cizinou prostřednictvím Nejvyššího (ejhle!) státního zastupitelství, což se týká například i nároků poškozeného a jejich zajištění (podle čl. 64 odst. 1 citovaného pokynu), přičemž právě Nejvyšší státní zastupitelství přezkoumává veškeré žádosti cizozemských orgánů o právní pomoc (čl. 72 odst. 1). Všechno samozřejmě jen tehdy, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak.

Pokud jde o Švýcarsko, vyšťouráme leda celkem postarší (zveřejněnou pod č. 9/1928 Sb.) úmluvu o právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, kam ovšem náhrada škody samozřejmě patří. Podle jejího článku 2 za náš stát jedná, a to povinně francouzsky, Ministerstvo spravedlnosti. Jak jsem už napsal: ejhle.

« Zpět