Ejhle Oscar

Žurnalismus ospravedlňuje svou vlastní existenci velkým Darwinovským principem, jak pravil svého času už Oscar Wilde.

Já vím, že to byl odporný, dokonce, jak se zdá, obzvlášť odporný rychlostudent. V roce 1874 přece začal studovat na jakési podezřelé, obskurní univerzitě, kdesi v Oxfordu (konkrétně na Magdalen College), a v roce 1876 (za DVA roky!) složil státní závěrečné zkoušky na červený diplom.

Jak krásně by mu to napsal pan vždycky náměstek, kdyby se o něm někdy doslechl: Doba Vašeho studia byla nestandardně krátká, pouhé dva roky, zatímco standardní doba magisterského studia činí pět let. Za dobu pouhých dvou let jste nemohl řádně zvládnout náročné požadavky studia, a Vaše odůvodnění, že jste geniální, není nijak konkrétní a neodpovídá zavedené praxi. Komise objektivně složená z lidí, kteří o Vás nikdy neslyšeli (ač zcela oficiálně pan někdejší rektor psal, že kriteria pro výběr členů komise byla zcela jiná než objektivita či nestrannost a nezaujatost), zjistila pochybnosti o průběhu Vašeho studia. Polehčuje je Vám sice červená barva Vašeho diplomu, protože rudá je barvou pokrokové revoluce uskutečňované plně podle ideií předsedkyně Akreditační komise, tyto polehčující okolnosti však nedostačují. Vysvětlete proto, proč podpis rektora na Vašem diplomu je nečitelný, atd. atd. A kdyby se snad o oné prožluklé oxfordské škole někde doslechla notorická paní komisní, pak by se akreditace té podezřelé alma mater určitě pěkně rozhoupala.

Když ale už toho mnohomluvného pana Wilda máme, využijme v posledním pracovním dnu před předpovídaným koncem světa, nebo alespoň v posledním pracovním dnu před Štědrým dnem, některých jeho myšlenek.

Navzdory svému odpornému rychlostudentství nám totiž ukazuje, že notorická paní komisní studenty, zejména ty z plzeňských práv, opravdu neskonale miluje.

Neboť: Nejvíc nespravedliví jsme k těm, jež nejvíce milujeme. Pravil, jak jinak, Oscar Wilde.

Rovněž tak nám onen básník, dramatik a spisovatel odhaluje, že jak notorická paní komisní, tak i notorický pan exministr jednají vždy jen a jen z ušlechtilých pohnutek. Neboť přece pravil, že kdykoli člověk udělá něco neskutečně pitomého, jedná z těch nejušlechtilejších pohnutek (G.B. Shaw si potom tak trošku zahrál na plagiátora, když poukázal na to, jak paní komisní či pan exministr jednají vždy z občanské povinnosti, pravil totiž, že když blb udělá něco opravdu blbého, vždy tvrdí, že to byla jeho povinnost).

A potom pan Oscar Wilde také upozornil na to, že paní komisní i pan exministr vždycky říkají pravdu, i kdyby se nám to tak nezdálo.

Řekl totiž, že i ty nejsprostší lži jsou někdy pravdami těch druhých.

Jeho úvodní myšlenku jsme vlastně trochu přikrátili (byť jsme tak učinili sine ira et studio, neboli bez hněvu a podjatosti).

V celé své kráse totiž zní: Žurnalismus ospravedlňuje vlastní existenci velkým Darwinovským principem, totiž principem přežití těch nejsprostších.

« Zpět