Ekonomická

Pokoj všem lidem dobré vůle (což jste Vy všichni, nebo což jsou vlastně vůbec všichni, až na pár těch zlostných novopečenských výjimek).

Opravdu Vám nechci mezi svátky pořád strkat před nos šeredné příběhy i tváře, neboli Vám soustavně připomínat bývalé plzeňské novopečence, ale konec roku bývá obdobím nejen oslav, ale také účtování, a to i ekonomického. Ačkoli snad objektivní realita s novopečenskými bláboly už konečně definitivně zúčtovala, přece jen snad stojí i v těchto mezislavnostních dnech za zmínku, v čem plzeňská práva díky bývalým novopečencům předstihla celý svět a svítí tudíž jako maják v temnotách.

Nemám samozřejmě na mysli, že to „začalo živelnými a divokými pomluvami“ a že „potom přišla šílená obvinění šířená tiskem…,“ jak jsme si to připomněli docela nedávno, protože to je metoda, kterou úspěšně využívali už fašisté v Německu ve 30. letech minulého století (takže tady opravdu vůbec nic nového pod sluncem). Nemám na mysli dokonce ani to, že po kruté plzeňské zkušenosti se už použití estébáckých metod snáze včas rozpozná, jako třeba v moravské metropoli letos zjara (pro připomenutí stačí kliknout na Úvahy a pak na Máj). Jihomoravští kolegové to ovšem měli o to snazší, že zmíněné metody proti nim použil nefalšovaný agent (krycí jméno Vilém). Ne, teď mám na mysli, že žijeme v neveselé době škrtů.

A nemělo by být zapomenuto, že právě naši bývalí novopečenci v nich šli skutečně nebývalým příkladem. Nejprve zcela nekompromisně, ale ovšem také transparentně a korektně, škrtli veškerou slušnost, kolegialitu a jakoukoli spravedlnost, a pak pokračovali v dalším usilovném škrcení fakulty i ve směru ekonomickém. To, že z něj vyškrtali částky, jež si obětavě, téměř mučednicky, rozdělili na platech a odměnách (zvolna prosakuje, že i šestimístných), rozpočet ještě celkem vydržel. Navíc, když jejich božský guru aktualizoval sedmdesát let starý návrh nového (?) občanského zákoníku vkládáním paragrafů z toho ještě o dalších sto let staršího, nepřiložil tam ustanovení o zákazu retroaktivity, takže mohl hbitě rozhodnout o snížení platů učitelů o pár týdnů zpětně.

Proto pokročili ve škrtech ještě směleji.

Zákon sice umožňuje absolventům celoživotního vzdělávání uznat 60% splněných studijních povinností, takže student magisterského studijního programu právo pak může studovat místo pěti jen dva roky (pro jistotu jsem požádal o výpočet žáčka šesté třídy základní školy ze sousedství, abych při takto složitém výpočtu nedopadl jako pisatel odebíračských dopisů, který svými počtářskými šprýmy, ještě vydařenějšími nežli jeho šprýmy právnické, dlouho bavil širokou veřejnost). Jenže, uznejte sami, že to, zákon nezákon, příliš zavání rychlostudentstvím, a tak bylo celoživotní vzdělávání v podstatě zahubeno. Pro začátek dobrý škrt, tak minus (nejméně) tři miliony za rok.

Krátce před tím, než utrpěl historický volební debakl v marné snaze přesvědčit aspoň někoho, že by snad mohl být i děkanem, projevil božský novopečenský guru hluboké sociální cítění a vyškrtal ze školy více než 300 studentů. Protože škola žije v podstatě z toho, co jí platí stát na studenty, a protože platíval něco kolem třiceti tisíc na hlavu ročně, máme tu tentokrát onačejší, zhruba devítimiliono­vý škrt.

No, uznejte, praví jistě bývalí novopečenci zahořkle, kdyby nás nechali škrtat dál, však my bychom už tu fakultu opravdu pěkně uškrtili.

« Zpět