Etický pátek

Samozřejmě jsem se dočetl, že se etická komise transparentně, ale potají, sešla ve středu. Jenže když se čtvrtek, kdy se snažíme vyhnat hnusný bezuchý hmyz ze svých domovů hlukem, který odporní hluší hmyzáci stejně nemohou slyšet, klidně může jmenovat prostě jen Zelený, proč by se pátek, v němž etická komise, stejně jako například ve středu či jiné dny, neudělala nic užitečného, nemohl jmenovat třeba etický?

Přitom zprávy o etické komisi, jež se snad konečně po dlouhých měsících sešla, jsou v mnoha směrech daleko zajímavější než horké předloňské novinky o pravelrybě s půlmetrovými zuby, která se před tisíciletími proháněla v peruánských pouštích (tedy nejspíš ještě než tam ty pouště dorazily). Novopečené velení plzeňských práv totiž vedle zuřivého leštění a cídění fakulty a jejího okolí občas duchaplně vypustilo i leccos dalšího, přičemž nyní mám na mysli éterické projevy o tom, kdo za všechno (tedy kromě nich) může. Taková komise, ať už se sejde ve středu nebo třeba klidně i ve čtvrtek, mívá celou řadu závažných a složitých úkolů.

Očistu našich škol totiž nelze provést bez aktivního a obětavého zapojení všech členů akčních komisí. Očistný mechanismus komisí nemůže dobře fungovat bez spolehlivých informátorů, důvěrníků, kteří komisi budou informovat o názorech, zejména škodlivých názorech, studentů i profesorů. O připuštění studentů ke zkouškám je třeba zodpovědně a po zralé úvaze demokraticky rozhodnout hlasováním v komisi, složené zčásti také ze studentů, kteří o svých spolužácích vědí nejvíc, poučoval nás inspirativně například pozdější první dělnický prezident v roce 1948 po zhodnocení zkušeností s komisemi pro evidenci rozvratných živlů v jiných politických stranách (logicky později zakázaných). Když už jsme v té skvělé inspiraci minulými dobami (činnost akčních komisí byla pochopitelně se vší důraznou transparentností korektně utajována), můžeme připomenout klidně i býčí komisi (zřízenou například 18.ledna 1948 v Bezkově), jejíž název ovšem nebyl odvozen od povahy a moudra jejích členů, ale od toho, že sloužila kolektivní péči o obecního plemeníka.

Etická komise nám však může odpovědět na mnohé plzeňské záhady, vedle nichž jsou konspirativní koupele lochnesského plesiosaura jen dětskými hádankami. Jen na okraj, naše skvělá mývalice Matylda je toho názoru (cituji doslova: GRrrrR), že lochnesská příšera nemůže být nic jiného než mýval, protože jen tvor s mývalí inteligencí dokáže tak dlouho, hm, obelhávat, lidi. Výkřiky pana exnáměstka, či podle některých pana permanentního náměstka (byl náměstek, je náměstek, zase už bude náměstek) onoho slavného typu „diplom je osvědčení, i když zákon tvrdí, že ne,“ nemusí totiž být jenom dokladem, slušně řečeno, zanedbatelné intelektuální úrovně, hodné členství v býčí komisi po důsledné kastraci členů, ani fatálního, či spíše totálního, nezvládnutí požadavků výuky v první třídě základní školy, ale prostě a dobře třeba jen výrazem nehynoucí a v podmínkách Evropské unie již neskrývané lásky k bulharskému lidu. Víme přece, že naši slovanští bratři vyjadřují zuřivé odmítnutí neméně energickým přikyvováním, stejně jako si láskyplným souhlasem div samým vrtěním ze strany na stranu neukroutí hlavu. Možná tedy, že když pan exnáměstek s novopečenci pokřikuje „jo a jo“ a „just jo,“ myslí tím velmi důsledné upozornění, že tituly pochopitelně odebírat nelze, jenže bulharsky.

Novopečené vedení plzeňských práv hovoří zásadně tak, že mu nikdo nerozumí, neboli transparentně šifrovaně, a jak se zdá, neustálým vypouštěním jedovatých slin formou kapénkové nákazy (i dalšími formami) bakterii konspirativní řeči nekontrolovaně šíří. Máme tak další kostku do bohužel asi nekonečné skládanky a návod pro překlad páně rektorovy krásné věty, že účelem etické komise je odhalit, zda se bývalé vedení a někteří členové akademického senátu nějak závažně neprovinili.

Abych Vás při pátku nenapínal nad míru přiměřenou poměrům, zatím neoficiální překlad zní: Všechno, co novopečenci dosud nablábolili o minulém vedení a akademickém senátu, byly sprosté pomluvy.

Jistě si vzpomenete na různé zásadní články typu: plzeňská práva určila (odhalila, heroicky: rozkryla, nebo naopak jen prozaicky: našla) viníky, které se z železnou pravidelností objevovaly od loňského září asi tak do letošního března ve dnech, kdy zrovna nebylo nic zajímavého na psaní. No, a kdyby to nebyly jen bláboly (dobře, buďme shovívaví a laskaví: šílená proroctví, nepodložené fámy či něco hodně podobného), proč by se teď zřizovala komise, aby to zjistila?

« Zpět