Etymologická (taky)

Statistika věda je, ovšem etymologie taky.

Co všechno by nemělo ujít Vaší pozornosti z již téměř uplynulého 353. dne letošního roku?

Senátor a odmítnutý prezidentský kandidát označil zákon upravující proces přímé volby prezidenta za legislativní zmetek, což přece nemůže být pravda, když ho svého času tak razantně propagoval i hájil notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti. Žádné vážnější problémy s jeho aplikací nelze předpokládat, informoval přece druhdy národ, o čemž teď mužně, ba až chlapsky zarytě mlčí.

Britská královna zase dorazila na jednání vlády, při němž seděla na premiérském křesle.

Nepochybně právě proto na jednání naší vlády královnu nezvou. Co kdyby tam nějaká mediálně známá, ba přímo notoricky známá, Jezábel zasedla, jak je zvykem marxistů obecně a čelných marxistek zvláště, šéfovské křeslo a notoricky na něm setrvala?

Jezábel?

Etymologie slova Ježibaba, jež se v této souvislosti nabízí, ba přímo vnucuje, je totiž dost zajímavá. Slovo Ježibaba může mít podle encyklopedií původ ve jméně starozákonní královny Jezábel (manželky krále Achaba), jež se stala (jak píše například Ottův slovník naučný) symbolem ženské špatnosti, podporující nemorálnost a ziskuchtivost.

Podle slavné leninské teze, že řešení každého problému závisí jen a jen na tom, zda je k dispozici ta správná komise, by potom notorická paní komisní, když už by na onom premiérském křesle seděla, přetvořit vládu na nějakou zajímavou akční komisi. Což by byla reforma věru zajímavá.

Být reformátorem ovšem není jednoduché, dokonce ani když své reformy omezíte na pouhopouhé plky.

Notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti tak dlouho reformoval justici soustavným a neustálým opakováním slova reforma, až ho premiér vyrazil.

To ovšem byl počin značně nepředvídatelný, protože když notorický pan exministr reformoval vysokou školu soustavným a neustálým opakováním slova reforma, byl povýšen na ministra spravedlnosti, byť té kmotrovské.

Hlavně však ono vyražení bylo hlubokým nedoceněním schopností páně exministerských. Kdyby nebylo tohoto ohavného zneuznání, snad by už zítra bojoval o sportovce roku, desetiletí, ba snad i století a tisíciletí (tyto disciplíny zatím nebyly vypsány, zřejmě se čeká právě na pana exministra).

Jen si zkuste představit, jak by si stoupl na nějaký ten sportovní schod či chodník (nejprve ošlapával při svých projevech fakultní schod a potom šlapal ministerský chodník) a pronesl tentokrát nikoli „reforma,“ ale „vítězství!“ Tímto způsobem bychom zvítězili minimálně ve všech existujících olympijských disciplínách, přesněji zvítězil by v nich pan exministr.

Šokovaní běžci, skokani či hokejisté by mu to minimálně napoprvé tak říkajíc sežrali.

Historická zkušenost nás totiž (bohužel) učí, že napoprvé mu mnozí tak říkajíc sežrali vzhledem k procítěnému přednesu skoro cokoliv, byť to jinak zasloužilo výstižné pojmenování oním slovem, jež se na světě podle již připomínaných výzkumů Oscara Wilda objevilo již v roce 1528, i když svého pravého naplnění došlo až projevy notorické paní komisní, notorického pana exministra a taky v novém občanském zákoníku (jak ví ti, kdo si přečetli úvahu Bunk, toto kouzelné slůvko zní „bunk,“ česky tedy hovadina).

« Zpět