Euro?

Pan ministr financí smutně přemítá, co se stane s českou ekonomikou, pokud padne euro, což se mu nezdá nereálné. Spolu se spoustou dalších dotčených ovšem naprosto nechápu, proč o záchranu eura ještě nepožádal pana ministra spravedlnosti (podle novin ovšem té kmotrovské). Snad z nějaké nevhodné nepřejícnosti?

Vždyť zatím vždy pan spravedlnostní ministr prohlásil, že něco udělal nebo něco zreformoval, a ačkoli to nebyla pravda a zpravidla s tím ani nezačal, lid mu nadšeně uvěřil. Kdyby prohlásil euro za zachráněné, investoři by se nad jeho dětsky bezelstnou tváří zaradovali a krize by byla zažehnána.

Než se tak stane, připomeňme si, co skvělého a moderního nám pan ministr nadělal, pardon, nadělil.

Naše současné ošklivé totalitní právo chápe dosud zvířata jako věci. Proto dnes sice lze stanovit povinnost k náhradě škody, poraní -li někdo např. sousedova kocoura (jde totiž o poškození cizí věci), nelze mu však uložit, aby se kocourovi poníženě omluvil za to, že jej nazval prašivou obludou. Náhrada se navíc velmi nespravedlivě neproplácí kocourovi, ale jeho majiteli. To nový občanský zákoník jistě s gustem napraví.

Vrátí nás totiž do idylického a demokratického roku 1811, nebo spíš ještě pár desítek let před něj. V onom krásném roce 1811 se narodil například úspěšný rychlostudent práv i filozofie Karel Jaromír Erben, ale třeba i duchovní otec Kecala (protože napsal libreto k Prodané nevěstě), sice neúspěšný rychlostudent práv, ale zato talentovaný udavač Karel Sabina.

Že by nás vrátil do idylických dob procesů se zvířaty, samozřejmě nejen s kočkami a psy, ale i s voly, nebo dokonce se slimáky, mravenci a brouky? Židli soudit nebudete (je to přece věc), ani boty co tlačí (jsou totiž taky věc, ke všemu ještě hromadná), ale souzení zvířat má dlouhou tradici.

Nejznámější brazilský proces byl veden tuším roku 1713 právě s termity, kteří prožrali tamní františkánskou faru tak, až se zřítila. Protože termiti opakovaně nereagovali na předvolání, byl jim nakonec ustanoven obhájce ex offo, který dosáhl pro pracovitý a dělný hmyz skvělého verdiktu. Františkáni museli nanosit velkou hromadu chutného dřeva a termitům bylo v rozsudku uloženo, aby se nadále neživili farou, ale právě zmíněnou hromadou. Sdělovací prostředky na podzim 2004 obsáhle referovaly o tom, že britská Sněmovna lordů jako odvolací soudní instance se nakonec přiklonila k revizním znaleckým posudkům o možnosti resocializace souzeného německého ovčáka a zmírnila mu trest smrti na několikaletý dohled.

A jaké skvělé příklady výchovných opatření nám přinesl inspirativní rok 1811. Nehledě k tlučení rabínů a jiných učitelů náboženství podle § 131 občanského zákoníku z roku 1811 můžeme připomenout například uličku (kdy provinilce mohlo humánně tlouci nejvýše třicet lidí najednou), bičování provazem nebo důtkami či potápění do vody se závažím na noze (vysoce humánně přípustné nejvýše třikrát za sebou).

A s novým občanským zákoníkem konečně také skoncujeme s všelijakým záludným ukrýváním paragrafů kdovíkam.

Pamatujete si, jak bývalí novopečenci vyhazovali z plzeňských práv učitele jak na běžícím pásu, a pokud šlo náhodou o odborové funkcionáře, nemohli najednou najít § 61 zákoníku práce (podle něhož ty odborové funkcionáře prostě vyhodit nemohli), protože byl zákonodárcem lstivě ukryt mezi § 60 a § 62, kde by ho opravdu žádný slušný člověk nečekal a nehledal?

V totalitním občanském zákoníku bylo ustanovení § 659 o výpůjčce lstivě zařazeno hned za § 658 (paragrafy 657 a 658 upravují půjčku). Konkrétně byla tato hnusně maskovaná ustanovení do občanského zákoníku vložena velkou totalitní novelou, neboli zákonem č. 509/1991 Sb.

Protože totiž v původním občanském zákoníku změnil právě zákon č. 509/1991 Sb. prakticky úplně všechno, a protože přesto občanský zákoník zůstal totalitním předpisem, zjistilo se aspoň, jak ohavná rudá totalita u nás v roce 1991 (a 1998 a 2005 i později) vládla.

V novém občanském zákoníku ovšem podobně hnusný úkryt nenajdete.

Aby se podobná ohavnost nezopakovala, je totiž výpůjčka upravena v § 2169 nového občanského zákoníku, zatímco zápůjčka v § 2364 a mezi ně jsou vhodně umístěny skoro dvě stovky paragrafů o nájmu, včetně nájmu bytu a dopravního prostředku, o pachtu, o ubytování a o licencích.

« Zpět