Evoluce

Vývoj je vývoj. Neohrabaný tvor bez pořádných drápů, o velikosti a kvalitě zubů nemluvě, bez klů a často i bez parohů, si pořídil luky, šípy a nakonec noviny (to jsou papíry, v nichž je pravdivé datum, ale jenom jeden den), a jak pravil jeden slavný spisovatel, kdo by tušil, že budoucnost ovládnou plešaté opice? (Ludvík Souček, tuším v Tušení stínu).

Na druhé straně můžeme být pořád optimisty, neboť svět se ubírá tam, kam se náš národ tak rád preventivně posílá (jak pravil básník, Ovidius, zlatý byl jen první věk, aurea prima est aetas). Znáte to: pesimista říká, že je to tak hrozné, že horší už to být nemůže, optimista však kontruje: ale může.

Když jednomu z absolventů doktorského studia univerzita v úřední obálce přeposlala anonym, v němž pan (možná i paní?) anonym vypočítává, že 126 dnů je 12% roku, myslel jsem si, že horší už to nebude. A vidíte, nakonec bylo: pan anonym se propracoval až ke geniálnímu závěru, že komise složená z předsedy, místopředsedy a tří členů je šestičlenná (1+1+3 = přece 6), a že čtyři je méně než polovina z pěti (podle pana anonyma či paní anonymky totiž není komise, z jejichž pěti členů jsou přítomni čtyři, schopna usnášení, protože je schopna se usnášet jen za přítomnosti nadpoloviční většiny svých členů). Mé skromné matematické znalosti, či spíše vzpomínky na ně, mi připomínají, že za časů mého pozapomenutého mládí nás učili, že čtyři je dokonce i víc než půlka ze šesti, ale víte jak to tehdy bylo s kvalitou výuky.

Jinak je stav poštovního doručování prozatím nezměněn. Žádný další nepodepsaný paskvil (tedy jeden či více listů papíru bez jakéhokoli podpisu nebo jiné identifikace možného autora) nebyl mým přátelům, a zatím zřejmě ani novopečencům, kteří by si ho zasloužili rozhodně nikoli stejně, ale mnohem víc, úřední poštou přeposlán. Ale možná se listonoš někde toulá rozkvetlým sadem a laškuje s motýly, protože na tom, kdy ta či ona hovadina dorazí, stejně nezáleží. Ne, že by musel porušovat listovní tajemství, on si přece může obsah dopisů, které doručuje, přečíst v novinách (díky statečným členům komise, kteří se nebojí směle dopustit trestného činu a neprodleně ho vyžvaní všem těm, které to zajímá, i těm, které ne). A protože z novin už možná od podzimu ví, co v obálce je, stejně jako to ví adresát, ví taky, že ještě může opravit střechu, zamést dvůr, vyspravit plot, vychovat psa, zasadit strom a možná ještě něco.

Psát anonymy není nic, na co by měl být normální člověk hrdý. Já si dokonce myslím, že to není nic, čím by se měl normální člověk bavit. Ale nakonec bych ony pisatele panicky se děsící vlastního podpisu, kteří kdesi v utajeném koutku WC skládají své ukoptěné texty (a radostně se uchechtávají při představě, jak všichni zase budou zírat, jak originálně stupidní věc dokázali vymyslet), opravdu upřímně pochválil.

Jen si zkuste představit, jakou škodu by napáchalo, kdyby se podepsali. Především na mladé generaci.

V jasu jejich skvělých matematických šarád (1+1+3=6, čtyři jsou menší než tři, a pak ovšem i přesložitých výpočtů typu 126 : 3,65= O,126) stydlivě blednou i právní nesmysly, kterými je text rovněž bohatě vypodložen. Například lze zmínit vpravdě ďábelský poznatek, že univerzita, ba dokonce fakulta, vydává právní předpisy: nadbytečný Parlament se, doufám hluboce zarděl, a zrušil volby, protože podle novopečenců je diplom osvědčení, osvědčení lze podle § 156 odst. 2 správního řádu zrušit pro rozpor s právními předpisy a diplomy pomluvených, podepsané rektorem, jsou prý v rozporu s vyhláškou děkana, dokonce snad i se dvěma, zmínit můžeme i skutečně převratný geograficko-právní objev, že v některých částech Plzně neplatí ustanovení správního řádu o odvolání a mnohé další.

A teď pan rektor v dopise, kterým přeposlal některým absolventům nepodepsaný text plný těchto perel, připouští, že by utajeným autorem tohoto veledíla měl snad být pan provizorní děkan exministr. Média pro změnu naznačují, že by si snad jeho exnáměstek, když nepochodil s poníženou suplikou, aby mu pan doktor Uzunoglu dal úplatek, měl začít přivydělávat vymýšlením anonymní literární tvorbou.

Představte si tu hrůzu, kdyby se toho někdo chytil. Kdyby nějaký deseti, dvanáctiletý podnikavý žáček (žákyňka) prohlásil/a, že taky chce být ministrem, nebo aspoň náměstkem ministra, protože taky neumí počítat do šesti, ba ani do pěti. Jak bychom ho poslali tam, kam se český lid rád odesílá, a neporušili přitom zákaz diskriminace?

Já sice vím, že novopečenci si s nějakou diskriminací hlavu nelámou, jinak by si s lehkostí sobě vlastní nemohli odpouštět chyby ještě mnohem větší než prý (podle pana anonyma nebo paní anonymky) udělali ti, kterým je odpustit nechtějí.

Ale přece jenom je lepší, když se sice lidé domýšlí, ale jistě nic neví. My prostí lidé si sice myslíme, že je to tak, jak říká výčepní Palivec, ale ve skutečnosti je to fakt dobře. No posuďte sami, jaké by to bylo, kdyby bylo víc takových ministrů (nebo jejich náměstků).

Neboť aj, pravil Mojžíš, aj, neházejtež perly sviňám, ale řekl to už dávno. Nestálo by za to ten slavný výrok trochu obměnit, aktualizovat, aby ho mohli používat i adresáti anonymů (např. neházejtež po mně své perly, vy…)?

P.S. Odpověď jednoho z kolegů na nepodepsané dva listy papíru, které mu byly doručeny v úřední univerzitní obálce, budeme mít už zítra.

« Zpět