Exkurzy do p

pohodových dávných časů, samozřejmě

Exkurzy do minulosti jsou vždycky neobyčejně poučné. Když si například dáte tu práci a ponoříte se do důvodové zprávy a podobných materiálů, jež koncem 90. let doprovázely cestou na svět náš zákon o vysokých školách, dočtete se tam, o smyslu akreditace. Na základě zkušeností z minulosti bylo totiž nezbytné vytvořit nezávislý orgán (Akreditační komisi), který by objektivním posuzováním chránil vysoké školy před libovůlí ministerských úředníků.

Není snad skvělé, jak perfektně se tento záměr povedl a jak skvěle chrání naše úžasná komise, samozřejmě v duchu revolučních tradic, vysoké školy před ministerskou zvůlí?

Chtělo by se snad nějakému úředníkovi či dokonce paní ministryni, aby nějací učitelé dostudovali?

Před takovou úřednickou zvůlí jsou naštěstí studenti, ba i učitelé, pozorně a ostražitě chráněni, a naopak jim bude umožněno stát se aktivnímu členy vládnoucí třídy ve společnosti, totiž dělnické třídy. Vždyť to konec konců i nejmenovaná paní předsedkyně slibovala při přijímání do oné strany, jež byla právě předvojem dělnické třídy a dobrovolným bojovým svazkem nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů (jak pravil čl. 4 tehdejší Ústavy, ústavního zákona č. 100/1960 Sb., o vedoucí úloze KSČ).

Nemůžeme ovšem minulost jen tupě kopírovat, ale musíme ji náležitě inovovat.

Třeba při skvělých návratech do světlé minulosti se náš občanský zákoník neomezuje na tupé opisování dávných paragrafů, ale jde o jejich nezměrné inovace. Kdysi jsme si připomínali, že pokud někdo osočil něčí manželku z nevěry, ale neusvědčil ji, oholí mu půl hlavy (jak praví § 127 Chammurappiho zákoníku). Také jsme ovšem neváhali upozornit, že někteří spoluautoři tím pádem jsou i nadále nebývale zvýhodňováni, neb kde nic není, ani půl hlavy neoholíte.

Na druhou stranu Vás ale nový občanský zákoník rozhodně nijak nediskriminuje, pokud snad, podobně jako někteří z jeho velmi pobočných spoluautorů nemáte vlastní vhodné, případně žádné vlasy či dokonce vousy. Prostě si je přece natrhejte. Vždyť podle § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku, který jsme citovali už mnohokrát, se přece má za to, že souhlas k oddělení takové části těla, jež se znovu obnoví, byl udělen.

Stačí se jenom trochu poohlédnout, kolik je kolem krásy, a uškubnout si cizí nehet, ve kterém jste nalezli zalíbení.

To jsou prostě jen takové drobnosti: borůvky, maliny či houby v cizím lese, vlasy na cizí hlavě, nehty na cizích končetinách, prostě drobnosti, které si prostě může natrhat každý.

Samozřejmě, když jde o opravdu důležitou věc, je třeba rodinné porady a nemůžete se radit jen sami se sebou, jako v případě borůvek či vousů. Například jste jediným vlastníkem děravého hrnce a rozhodnete se k jeho vyhození. Jenže tak důležitá věc přece nemůže být ponechána jen na Vašem lehkovážném úsudku. Podle § 698 odst. 2 občanského zákoníku k nakládání s věcí, která je součástí obvyklého vybavení domácnosti, potřebuje manžel souhlas druhého manžela.

« Zpět