Exotická

Musím se pochlubit, že v téhle zámořské cizině mě mají celkem rádi. Mají tu totiž obrovský smysl pro humor, rádi se například chlubí tím, jak jejich země zjistila, že přestala být kolonií a stala se nezávislým státem, z poštovní zásilky, neboli, že nezávislost jim přišla (v roce 1821) poštou ze Španělska, a milují nekonečně dlouhé vtipy a všelijaké směšné historky. Těm mým se vydrží chechtat neuvěřitelně dlouho.

Leccos jim samozřejmě vysvětlit nedokážu (například proto, že některé šílenosti si neumím vysvětlit ani já sám). Když v zákoně jejich země stojí psáno, že se nějaký předpis na něco nevztahuje (tak, jako třeba u nás stanoví § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách, že na rozhodování o právech a povinnostech studentů se nevztahuje správní řád), nikoho duševně zdravého a gramotného ani nenapadne tvrdit opak (snad s výjimkou případných opileckých pokřiků a popěvků). Že by někdo jiný než obecní blázen nebo negramotný opilec nahlas prohlašoval, že v zákoně stojí něco docela jiného, než si tam průměrně gramotný člověk (tj. u nás každý cca od šesti let) může přečíst, si však samozřejmě dovedou velice dobře představit, protože i oni znají, a navíc milují, estrády.

Pokusil jsem se jim vyprávět, že v mé zemi například rektor jedné vysoké školy sám sebe považuje za správní úřad. Nejdřív chtěli vědět, zda tedy, když je ten rektor správním úřadem, může třeba měřit rychlost aut nebo vyhánět prostitutky z veřejných míst či udržovat pořádek na fotbale? On se považuje za správní úřad jen ve vztahu ke studentům a absolventům, dovolil jsem si informaci neuměle doplnit. Aha, přikyvovali, takže udržuje pořádek na fotbale, jen když hrají studenti s absolventy (případně vyhání prostitutky z univerzitního kampusu). Něco jako kapitán lodi, dodal další. A hned chtěli vědět, jestli tím pádem smí také oddávat? Musel jsem je bohužel zklamat. I když si na základě přitroublých rad draze placených pseudoporadců pan rektor zkusil, naštěstí (hlavně pro něj) celkem neúspěšně, přisvojit poměrně početné pravomoci, náležející jen úřadům, případně pravomoci zcela neexistující, nezachytil jsem zatím, že by snad někoho zkusil oddat.

A jak dlouho po ukončení studia má ještě být tím neoddávajícím správním úřadem pro absolventy, ptali se pořád ještě zdvořile, a mně opravdu nezbylo, nežli je svou odpovědí naprosto šokovat, protože ze vzorů zcela nesmyslných paaktů zveřejněných na univerzitních stránkách opravdu plyne, že přece navždy (například se tam praví, že pro zrušení diplomu neplatí vůbec žádné lhůty). To už ale nebyli k utišení.

Á, takže vlastně jen napodobuje úřad, pochopili konečně, protože tu mají lesy plné opic, jež se logicky zhusta baví právě opičením. Dokud standardní malpák kapucínský dokáže močit na záda ostatním opicím, zůstává jejich nadřízeným opičákem, což asi bude něco dost podobného tvým historkám, uzavřeli administrativ­něprávní část zábavy. Každopádně mám vyřídit pozvání pro tvůrce výše citovaných právních konstrukcí, protože by zřejmě u nich jako animatores artistas (šašci, klauni, už to mám na jazyku:) baviči udělali neskutečné štěstí.

Radši jsem zbaběle utekl do oblasti návrhu nového občanského zákoníku, protože tam je k smíchu skoro všechno a působí to navíc podstatně roztomileji, než zarputilá hra na úředníky zavánějící opravdu spíš opičením po úřadech (a po vzoru malpáka kapucínského). Navíc jim občanský zákoník kdysi zkoušel vytvořit nějaký pan Braulio Carrillo, ze kterého se později vylíhla existence nezřízeně toužící po moci, penězích a podobných potřebných věcech na úkor svých kolegů a dalších spoluobčanů, takže by mohli chápat, že jsme na tom celkem podobně.

Pošta v téhle středoamerické zemi není moc spolehlivá, protože tu ulice nemají jména a domy čísla, což zdejší korespondence chtivé obyvatele nesmírně trápí, ale český návrh občanského zákoníku by jim mohl vytrhnout početné trny z pat. Protože dopis je projevem osobní povahy nejen dnes, ale i podle zákoníkového návrhu, a protože projevy osobní povahy jsou jako součást práva na ochranu osobnosti chráněny nejen dnes, ale s jejich ochranou počítá i § 81 odst. 2 či § 87 návrhu, věc se prostě vyřeší tím, že se dopisy podle zákona nebudou smět číst. Podle § 1 odst. 2 zákoníkového návrhu jsou totiž zakázána jakákoli ujednání týkající se práva na ochranu osobnosti, takže dopisy nebudou smět číst ani jejich adresáti, ale jen a jen jejich autoři a ti si je přece sami posílat nebudou, takže se problém neexistujících adres vyřeší jaksi automaticky). To se tu moc líbí, i když jim nemohu vymluvit, že to není míněno jako vtip.

Z našeho Braulia Carrilla, závistivě mhouří oči zdejší právníci, se sice taky vyklubal asociál zcela ignorující práva jiných, ale ten váš návrh zákoníku je mnohem větší sranda.

« Zpět