Exportní

Vývoz, neboli export, bývá zpravidla, zejména z ekonomických hledisek, hodnocen pozitivně, všechno však má vždycky nějaké ty výjimky.

V dobách mého bohužel totalitního, a navíc ještě dávného, mládí, se ohledně vývozu a dovozu uplatňovala nepřeložitelná pseudolatinská slovní hříčka, na kterou by ovšem staří Římané němě zírali s údivem pokleslými čelistmi (podobně tupě a užasle by ovšem zírali, kdyby jim někdo chtěl tvrdit, že to, co se dnes u nás vydává za návrh nového občanského zákoníku, má snad mít něco společného s římskými právními tradicemi).

Ex Oriente Lux (z Východu světlo), ex occidente luxus (ze Západu, však víte), říkávalo se tehdy a z Východu se vyvážela především revoluce.

Samozřejmě naši skvělí bývalí novopečenci nemilosrdně zúčtovali s veškerou minulostí, s nevídaným úsilím zacvičili s fakultním rozpočtem a uvedli školní peníze do takového víru, že proti němu jsou súfické tance (všelijaká rituální kroužení a víření) cvičením v nehybnosti. Ex Occidente (ze Západu) tím pádem už nelze vyvážet luxus jako ještě donedávna, například předloni, ale pouze děs a bídu, což je však zboží nepříliš prodejné.

Obávám se, že i kdyby novopečenci ještě trochu nalomili už tak zlomený fakultní rozpočet a pořádali nákladné (neboť masivně honorované) semináře, na nichž by za masivní honoráře nezištně přednášeli na témata: Optimální zubožení veřejných financí se zvláštním zřetelem k vysokému školství, nebo Zničit školu snadno a rychle, aneb zkušenosti s našim řízením součásti vysoké školy, nešlo by o ten správný vývozní artikl a troufám si odhadovat, že podobná rétorická cvičení by naopak vedla jen k dalšímu dovozu (!) děsu a bídy (jichž i tak nashromáždili na naštěstí jen na chvíli ukradené fakultě na rozdávání).

Nicméně pokusy o vývoz zde jsou, když nic lepšího, tak aspoň o vývoz nečekaně originálních vědeckých témat na jednání vědeckých rad jiných škol.

Tak například onen proslavený šprýmař vystupující původně pod pseudonymem statutárního proděkana, zatímco dnes zpravidla pod stejně žertovným pseudonymem zpracovatel návrhu zákona, se rozhodl vyvézt na jednání vědecké rady jedné nejmenované pražské právnické fakulty téma: Úpadek plzeňských práv a jak se projevuje navenek (hned v nadpisu ovšem poměrně neprozřetelně prozradil, že tento úpadek se projevuje tím, že mu nadále nebyla svěřena žádná funkce umožňující pokračující víření veřejnými prostředky).

K ostudě a hanbě našich pražských kolegů ovšem nutno říci, že nejenže se tvářili velmi negativně k možnosti tak cenný přednes honorovat (což by při počtu členů onoho grémia znamenalo pro přednášejícího přece jen aspoň mírně zlepšení nálady), nejenže se tak závažným celospolečenským tématem jako Mindráky pana profesora odmítli zabývat, ale učinili tak navíc s plytkým odůvodněním, že jednak to nemá nic společného s vědou, jednak jim do páně profesorských mindráků nic není, neb jde o téma pro psychiatra a nikoli pro vědeckou radu právnické fakulty.

A tak se hluboké mindráky páně profesorovy na pražské vědecké radě neprojednávaly, z čehož plyne, že jimi bude zřejmě opětovně obšťastněno některé z dalších jednání na domácí západočeské půdě. A pak že má být na západní frontě klid.

« Zpět