Feudální autodestrukce?

Nic se nesmí přehánět. Ani návrat do středověku (jak i autoři moderně středověkého nového občanského zákoníku velmi dboře vědí).

Ve středověku totiž opisovači dlouhá léta opisovali předlouhé texty, a aby u toho totálně nezblbli, vypomáhali si v nutné duševní sebeobraně občas metodou, nazývanou Graeca (řecká). Ta spočívala (jak jsme si už říkali) v tom, že čemu nerozuměli, nebo co se jim zdálo příliš blbé, politicky nekorektní nebo se jim prostě nelíbilo, to vynechali pod záminkou, že to je řecky a tou řečí že nevládnou.

Postup podle principu Graeca sunt, non leguntur (což můžeme ze staré latiny do moderní češtiny volně přeložit i jako: je to pitomé, to neopisuj) nás tak zbavil spousty toho, co opisovači považovali za balast či něco ještě horšího.

Náš nový občanský zákoník nám sice přináší nádherné středověké paragrafy, ale nic se nesmí přehánět, tedy ani návrat do feudalismu. Především se nesmíme vrátit tak daleko, aby musel být opisován ručně.

Představte si totiž, že by se vrátila ona stará, dobrá tradice, kterou jsme si moderně shrnuli slovy: to je pitomé, to neopisuj.

Opisovat vlastnoručně tisíce nesrozumitelných paragrafů sice je hrůza, ale na druhou stranu by to nemusel být zas až tak špatný byznys: opsat 3081 paragrafů (autorům to opisování trvalo několik let a řekli si za něj prý několik milionů). Pan vždy náměstek svého času za pár prakticky stejných dopisů (možná si vzpomenete, že v potřebné unifikaci šel tak daleko, že dokonce i dámy oslovoval: „Vážený pane…“) dostal něco přes milion na kafe (jak uváděl notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti).

I když vezmeme v úvahu vysokou nebezpečnost takového počínání pro lidské zdraví, zejména duševní, řekněme tisícovka za paragraf by snad nebyla moc.

Krásná představa: sjednáte si odměnu něco přes tři miliony, vezmete do ruky pero, namočíte je do inkoustu a začnete:

„Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:“

No, a pak vstoupí hrdě a slavně na scénu historická zásada: to je pitomé, to neopisuj.

Návrat až k manuálnímu opisování by tudíž nutně znamenal totální autodestrukci kodexu. Podle výše citované zásady by z něj totiž prakticky nic nezbylo (tedy kromě oněch slov, že Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky).

Na druhou stranu by to takovému manuálnímu opisovači hodilo přes 385 tisíc za slovo (i s příplatkem za vysoce rizikovou práci). To by nakonec i pan vždy náměstek konečně záviděl. Ani ten se totiž nedostal přes pár stovek za slovo.

« Zpět