Folklór

Zatímco jsme si bláhově mysleli, že si při pondělku konečně trochu oddychneme od všelijakého zla, či aspoň od všelijakých pitomostí, přišla zpráva, že nejmenovaná Akreditační komise si pro změnu už zase prosadila kroky k likvidaci doktorského studijního programu na plzeňské právnické fakultě (jako loni, a předloni a tak vůbec).

Který masochista by si ještě vzpomínal třeba na duben 2009, kdy zmíněná komise odsouhlasila Plzni jen dva právnické obory doktorského studia (občanské a trestní právo). Potom, co pan profesor Eliáš sice plačtivě, leč důrazně, objasnil, že jeho návrh občanského zákoníku nemá přece s oborem občanského práva pranic společného (dnes už to samozřejmě víme všichni, ale tehdy jsme ještě byli poněkud pomýlení), nakrátko přibylo ještě i právo obchodní.

A pak na nějakou dobu nic, a teď pro změnu něco hodně podobného.

Příště si ukážeme, že při tomhle bezmála tradičním tanečku kolem studijních programů se zřejmě paní šéfová nechala konečně inspirovat skvělými početními kreacemi pana všenáměstka a pokročila od obyčejného, netvůrčího školáckého sečítání k vznešeným úvahám na téma tři je méně než dva.

Evropská unie k tradicím a folklóru přistupuje naštěstí velice velkoryse.

Ochraňuje nám označení žatecký chmel i třeboňský kapr a dokonce i naše proslavené špekáčky. Lze tedy doufat, že pokud nejmenovaná komisní šéfová ještě párkrát zopakuje tanečky kolem studia v různých studijních oborech, dostane se jí radosti, že podobně jako špekáčky se bude moci v budoucnu coby součást národního folklóru zjevovat s logem Evropské unie (jeho umístění se ovšem musí ještě promyslet). Potom se její známí, kteří se podle ní samotné bojí (s ohledem na to, že mluví vždy a do všeho) otevírat i sardinky, aby ji tam nakonec nenašli, konečně mohou přestat bát, že by se snad spletli, sardinky budou totiž ty bez loga.

Evropsky chráněné špekáčky sice musí obsahovat nadpoloviční podíl hovězího (konkrétně 56%), to ale určitě nebude žádný problém.

U příležitosti dalšího a dalšího opakování téhož scénáře týkajícího se plzeňské právnické fakulty si dovoluji nostalgicky připomenout, co kdo při této příležitosti zajímavého pronesl:

„Nemůže být úkolem dozorujících státních orgánů navštěvovat před volbou děkanů fakulty a hrozit akademickým senátům sankcemi, pokud nezvolí za děkana preferovaného politika…“ (Jiří Zlatuška na svém blogu na Aktuálně.cz 28.11.2009).

„Paní Dvořáková vůbec nebojuje s mafií, ale nemístně si pouští pusu na špacír… Jestli a nakolik chybovali na plzeňské právnické fakultě, není zcela jisté, ale zcela jistě chybovala paní předsedkyně Akreditační komise“ (Tomáš Sokol v článku Plzeňské třeštění 20.10.2009).

„Počínání předsedkyně Akreditační komise připomíná padesátá léta, kdy dělníci v závodech předem rozhodovali o výsledku politických soudů“ (ministr Josef Dobeš v tiskovém prohlášení 25.10.2011).

„Kauza plzeňských práv se vyznačuje tím, že se z viníků dělají oběti a z obětí viníci“ (bývalá Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová 8.11.2009).

„Namísto řešení je kauza medializována, a tak byla zostuzena fakulta, "která má vynikající kantory a parametry“ (zesnulý pan veřejný ochránce práv Otakar Motejl, ČTK, 18.11.2009).

„Neví, jak se na lopatě sedí? Co Vás to v té škole učí?“ (pardon, to Baba Jaga řekla někde jinde, totiž v Mrazíkovi, a mě jen zmátly některé podobnosti).

« Zpět