For president!

Úplně jako prezident. Jako by jím byl...

Knihy, to je věc fakt nebezpečná. Nejen jak pro koho, ale, jak se zdá, dokonce velmi nekorektně padni komu padni.

Vzpomeňme, jak bývalí studenti jedné nejmenované západočeské právnické fakulty byli krutě zostouzeni, ba dokonce adresně osočováni, že se dopustili deliktu bordelu v univerzitní knihovně a že s nimi za to bude vedeno správní řízení o odebrání akademického titulu (namítat, že zákon odebrání titulu už nějakých šedesát let neumožňuje, a že trestný čin, ba ani přestupek bordelu v knihovně taky neexistuje, není hodno demokratického a transparentního právníka).

A co ty zatrolené knihy, ba po způsobu knih svázané diplomové, disertační i jiné práce?

Sotva uvědomělí bojovníci za reformy (především reformu svého platu, reformu své funkce a další podobně významné) vylezli do novin s tím, že se poztrácelo víc než třicet disertací (a temně naznačovali, že je možná nikdo nikdy ani nenapsal), co ty zatrolené knihy provedly? Po rezignaci tehdejšího vedení byly téměř neprodleně nalezeny, kupodivu právě v knihovně. A rigorózní a diplomové práce nenapadlo nic lepšího, než se hbitě opičit po disertacích.

Naštěstí je dobře známo, že mediálních štvanic se rozum neúčastní, takže nikoho nezajímalo, že reformní tvrzení vydržela jen něco kolem týdne.

Prostě se nikdo včas nesnažil přibíjet ty zlé prchající, kličkující a uhýbající knihy k regálům, ba ani je tam přivazovat řemeny či řetězy, aby studenty ochránil před odpovědností za bordel v knihovně, ale na druhé straně i reformisté zapomněli knihy korektně přibít kdesi v temném úkrytu, kam je nastrkali, aby se nemohly lstivě vrátit do svých regálů.

S něčím takovým si notorická paní komisní samozřejmě ví rady. Poté, co tehdejší pan ministr školství poznal, že paní komisní si počíná jako rozzuřená dělnice v padesátých letech, která při politických procesech odsuzovala nevinné podle stranického tisku a povelu, a zcela zcela překvapivě a nečekaně si slova „Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko…“ vyložil jako souhlasné stanovisko, ačkoli notorická paní komisní tím logicky myslela pravý opak, přistoupila ke svépomocnému řešení.

Už jsme si připomínali, jak se notorické paní komisní povedlo vytvořit ten nejdokonalejší ležák ze všech vůbec přicházejících v úvahu, útlou knížečku o tom, v čem je skutečná expertka (knížečka totiž byla věnována rozkládání, případně rozkrádání).

A ležák prostě leží. Ten nikdo nikam neodnese (proč by to taky, proboha, dělal?).

Vybavena světovým názorem, sestrojeným soudruhy Marxem, Engelsem, Leninem, Stalinem a dalšími, jakož i dobrou znalostí ruštiny, ona skvělá dáma prostě zase našla řešení (v sepisu ležáků takové síly, že jim nezbývá, než ležet).

Podobně notorický pan exministr svého času nenápadně poukazoval na to, jaký úžasný je odborník („Pospíšil: Práva v Plzni končí, protože odešli odborníci,“ Aktuálně.cz. 4. února 2012), ale lidé nepochopili, že tím myslí sebe, a pan předseda Nejvyššího správního soudu mediálně podotkl, že žádní odborníci neodešli, jen pár akademických nul se vydalo kamsi jinam.

Dnes (přesněji tedy předevčírem) to proto zkouší jinak.

Poukazuje skromně na to, že se chová úplně jako prezident.

Neboť ve své příbuzné a blízké veřejnoprávní televizi 7.5. toužebně vzdychal nad tím, že pan prezident kope do ležícího soupeře a lidi zásadně jen rozeštvává (jak shrnují třeba i Parlamentní listy z téhož dne, už ve 22.47).

« Zpět