Fronta na tygra

Aneb o možnosti transparentních řešení a hanebném konci jakéhokoli významu myších ocásků.

Jež nám přináší (schválně, hádejte) nový občanský zákoník.

Je pravda, že rozdíl mezi kapitalismem a komunismem není jen ve strouhách, ale i v myších ocáscích. Jenže metoda zvolená v novém občanském zákoníku je daleko exaktnější.

Chystané předvolební klání bude klást závažné nároky na naše poznání, a je proto dobře, že nám autoři nového občanského zákoníku vytyčili mnohé rozdíly mezi komunismem a ostatními lidu nepřátelskými režimy (samozřejmě s výjimkou feudalismu, který je lidu přátelský, proto se do něj přece novým občanským zákoníkem vracíme).

Nejenže se díky důvodové zprávě k novému kodexu, která nám podrobně vysvětluje, jaká zvířata jsou domácí, nedáme zmást například tím, že myš domácí není ani náhodou domácí zvíře. My se totiž díky novému kodexu můžeme na myši rovnou vykašlat. Nemusíme totiž rozpoznávat kvalitu režimu podle myších ocásků: čím víc na východ, tím totiž mají myši kratší ocas.

Už jsme si řekli, že občanský zákoník definitivně likviduje komunistickou terminologii také pojmem rozhrada. Podle občanského zákoníku z roku 1950 (§ 141) se rozhradami rozumí zejména ploty, zdi a meze, zatímco nový občanský zákoník nemilosrdně zadupává do prachu (případně podle počasí do bláta) pojmosloví komunismu tím, že rozhradami rozumí ploty, zdi, meze a (!) strouhy (§ 1024 odst. 1), takže zásadní rozdíl mezi demokracií a komunismem představují právě strouhy.

A kam se na takovou poctivou, transparentní strouhu hrabou myší ocásky?

Nový občanský zákoník se však neomezuje (prostřednictvím struh) jen na vymezení vůči dosavadnímu sovětizovanému prá­vu.

Sovětizace občanského práva byla totiž podle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku dokonce účelem (byť nikoli jediným, tím druhým byl příklon ke slovenským tradicím) občanskoprávních úprav, jež nový zákoník nahrazuje (např. ve vydání vládního návrhu občanského zákoníku s důvodovou zprávou, Plzeň 2009, se tak praví na str. 247).

Zvlášť lstivé a zavrženíhodné to bylo v případě občanskoprávních předpisů (z nichž nynější občanský zákoník v podstatě zcela sestává) přijatých nejen po roce 1991, ale hlavně až po roce 2000. Autoři nového kodexu tím totiž záslužně odhalili, že náš právní řád byl sovětizován řadu let po zániku Sovětského svazu.

Měl by tedy být nový občanský zákoník po zásluze uznán (a jeho autoři finančně odměněni) také jako účinný nástroj kontrašpionáže.

Nový občanský zákoník komunistické právo, jak důvodová zpráva opakovaně zdůrazňuje, výrazně a zásadně překonává.

To my starší, kteří jsme své bohužel již poněkud dávné mládí prožili v temnotách ovládaných samozvaným sdružením nejlepších a neuvědomělejších členů bojového předvoje dělnické třídy (jak pravila v čl. 4 tehdejší ústava o oné komunistické straně, ve které radostně působily takové osobnosti, jako notorická paní komisní), dobře víme.

Na kdeco se stála fronta a dodnes se dochoval třeba stařičký vtípek o cestujícím, který si jede do Prahy koupit mandarinky, a proto vystupuje v Pardubicích (protože tam končí fronta). Stálo se na mandarinky, na vstupenky, na knížky. Ale fronta na tygry (krokodýly, orly a podobně)?

Už jsme si přece řekli, že zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá, si podle § 1047 odst.1 nového občanského zákoníku můžete přivlastnit teprve, pokud se v přiměřené době šesti týdnů nevrátí k vlastníkovi (což zjistíte dotazem na prchajícího tygra, krokodýla či podobnou zkrocenou potvoru).

Podle téhož ustanovení (§ 1047 odst. 1 nového občanského zákoníku) si uprchlé zkrocené zvíře, jež se šest týdnů nevrátilo k majiteli, na veřejném statku může přivlastnit kdokoli (veřejný statek je podle § 490 nového kodexu věc určená k veřejnému užívání).

Kdo si tedy smí přivlastnit prchajícího tygra?

Ten, kdo se ho první zeptal, jestli je zkrocený nebo zajatý a jestli už prchá déle než šest týdnů? Nebo ten, komu tygr prvnímu odpověděl?

Zmatkům je ovšem zásadně třeba předejít, takže bude jistější si pro jistotu transparentně vystát frontu. Ovšem, a to je třeba vyzdvihnout, nepůjde o frontu totalitní, ale o frontu plně demokratickou.

« Zpět