Futurum aurum?

Tak nám zastřelili Ferdinanda, stěžoval si svého času posmutněle dobrý voják Švejk, ale ani horká současnost není o nic lepší.

Z návrhu nového občanského zákoníku nám vypustili náhradu za ztrátu radosti z dovolené, takže už se nemůžeme těšit na mnohaleté nesmyslné souzení za předražené poplatky. Pana ministra nám zase vypustili ze seznamu interních členů vědecké rady právnické fakulty působících na fakultě jako její zaměstnanci pod lichou záminkou, že už není zaměstnanec (ještě, že tam neuvedli, že už na fakultě nepracuje, z toho by totiž hned na první pohled bylo vidět, že jde o naprostou, sprostě cílenou šikanu, protože proti časům, kdy tam ještě byl zaměstnán, by to nebyla ani ta sebemenší změna).

Minulý týden nám navíc ukázal, že už opravdu na nikoho není spolehnutí. Sotva náměstkovský ministr ke špiónské zprávě podotkne, že korupce v justici se projevuje hlavně schůzkami úředních činovníků s podnikateli a vůbec všelijakými osobami, s nimiž by se raději setkávat neměli, už si Reflex klidně poreferuje (viz úvaha Reflex a hlavně poslední číslo Reflexu), že se pan ministr setkal se svým kmotříčkem, představil mu nového pana nejvyššího státního zástupce a nechal si ho od něj schválit. No řekněte sami, není to vážně absolutní šlendrián (samozřejmě napsat něco takového, totiž pravdu, o našem milovaném panu ministrovi)?

Zlomyslníci, kteří se těšili, jak podle analogie (v soukromém právu přece nejen možné, ale dokonce předepsané) budou náhradu za ztrátu radosti využívat ohledně každé pokažené radosti, ať už ze zkoušky, z večeře, z koncertu, ze sexuálních služeb a vůbec všeho možného, jen skřípou zuby.

Teď aby, chudáci, pracně hledali nějaký jiný univerzálně použitelný nesmysl. Ne, že by jich v pseudokodexu snad bylo málo, ale hledání je obtížné a člověk se při něm nevyhne takovým krutým nepříjemnostem, jako že návrh musí i číst.

Že by třeba supermoderní, pro třetí tisíciletí zcela typické a pro nadcházející informační století zřejmě dočista nejvhodnější ustanovení § 1270 odst. 1 návrhu, podle něhož jsou zvířata (jež, jak známo, nejsou podle návrhu věcmi, srov. jeho § 487) nadměrně znečištěná, nemocná nebo cizí z pastvy vyloučena?

Pasáci všech zemí, třeste se, neboť bytosti cizí či znečištěné už více pást nebudete!

Možná však, že není nutné hned věšet zkormouceně hlavu. Leccos se přece v dějinách už vrátilo.

I autobusy v roce 1909 přestaly v Praze jezdit pro totální nezájem cestujících, a podívejte se dneska. Koně přestali tahat po Praze kočáry už na konci 19. století, ale když za druhé světové války okupanti zakázali jezdit osobními auty, jezdil Vlasta Burian do práce zase v kočáře. Konec konců, koukněte se na dnešní Staroměstské náměstí (kde shodou okolností začaly jezdit první pražské kočáry už v roce 1789) dnes.

Třeba se ještě dočkáme světlých zítřků, kdy budeme moci uplatňovat nároky za ztrátu radosti a kdy se na vědeckých radách ministři, kteří sice nejsou významnými představiteli oboru, jak plytce požaduje zákon, ale zato jim to sluší, budou ptát děkanů na věci, o nichž ti děkani nemohou, ba dokonce nesmí, nic vědět (třeba proč univerzita, za kterou to dělal od začátku až do hořkého konce vlastní ministrův náměstek, zkusila zrušit diplomy jen procentu původně osočených, a sotva desetině těch, které k zostuzení vybral).

« Zpět