Globální oteplování

Čas od času všichni procházíme různě dlouhými temnými obdobími zmařených nadějí, což se týká jak jednotlivců, tak i celých zemí.

Kdyby blahé paměti Polzunovovi nekapal kotel, mohli bychom se o něm radostně učit jako o vynálezci parního stroje namísto samouka Jamese Watta (který se navíc, ač potřebně nevzdělán, posléze stal univerzitním mechanikem).

Jak bychom dnes mohli oslavovat slavné Fučíkovy ideje, jen kdyby pan Fučík (Vít Fučík v roce 1760) dokázal sníst ještě více a více fazolí. Mohli bychom se totiž honosit prvním doloženým vzduchoplavcem, zatímco takhle musel od plnění velkého pytle střevními plyny potupně a pokorně přejít k pytlování bahenního plynu, takže se žádný převratný let nekonal (i když přes kousek rybníka údajně přeletěl). Jak už víme, navíc ho skoro o třicet let předstihl lstivý ruský písař (Krjakutnoj), který naplnil velký pytel „kouřem smrdutým a ohavným“ a vyletěl skoro až k vrcholu břízy.

Naše krásná země je známa jako matka výborných humoristických děl, takže našemu Švejkovi se směje snad celý svět, zatímco v Porýni (kde se prý rozmnožili uprchlí mývalové) se tamní obyvatelé zdraví proslaveným dialogem: Nudíte se? Kupte si medvídka mývala (který jak známo pronesl pan Josef Hrabal, neboli strýc Pepin, v díle svého synovce Bohumila, jinak také, ostatně jak jinak, právníka).

Kdyby si pan všenáměstek vzpomněl na pana Hrabala, mohl by nastat opravdu zajímavý problém. Byl to totiž na jedné straně rychlostudent (studovat začal v roce 1935 a v roce 1939 už se chystal na státnice). Ale vzhledem k zavření českých vysokých škol si na ně počkal šest let, takže pro změnu výrazně překročil standardní dobu studia (za což se v Plzni rovněž ostouzelo, pomlouvalo a posílaly všetečné dopisy hrozící právně nemožným odebráním takhle trestuhodně pomalu získaných titulů, např. pod č.j. RO1927 nebo č.j. R-462–10). Jen na okraj, všelijací novopečenci studovali skoro stejně dlouho jako pan Hrabal (a to mezitím nebyla válka), jenže u nich to samozřejmě nevadilo.

Mohli jsme mít krásnou plejádu světoznámých humoristických děl, Osudy dobrého vojáka Švejka, Bylo nás pět, Saturnina anebo z počátku jedenadvacátého století Návrh nového občanského zákoníku. Už v úvodu tohoto pozoruhodného díla autoři špičkují, že předstíraný dokument vychází z lichtenštejnského občanského práva, které však, jak známo neexistuje; v Lichtenštejnsku totiž platí občanské právo rakouské, které platilo u nás a ze kterého návrh vychází, takže autoři vlastně žertovně naznačují, že jde o jakési samooplodnění. Text pochopitelně dále graduje, přes úpravu základních lidských práv zahrnující základní lidské právo dozvědět se, jak bylo naloženo s naší močí, ba i jinými výplody, a právo na to, aby s těmito našimi produkty bylo naloženo se vší důstojností, až k náhradě za ztrátu radosti z čehosi, zejména z dovolené.

Nyní však, jak se zdá, se naši zákonodárci pokoušejí do zákona vsunout všelijaké nudné vsuvky, představující rozumná řešení nastolených problémů.

Vymetli nám náhradu za ztrátu radosti. Chtějí, aby pomluvení, osočení a jinak dotčení měli právo na adekvátní náhradu za zásah do práva na ochranu osobnosti (jak by k takové úpravě novopečenci přišli, kdyby se mělo platit za to, že někdo někoho nepravdivě pomluví?). Chtějí, aby děti poslouchaly své rodiče.

Po takových násilných úpravách ovšem absurdní humor návrhu hrubě utrpí. Zatímco se mu mohl hlasitě smát celý svět, takhle se občas někdo někde pobaveně uchechtne a bez náboje šokujících absurdit si dokument jen málokdo bude ochoten přečíst.

Kdyby pan Vít Fučík, řečený Kudlička, jedl více fazolí, nemusel přejít k méně výkonnému bahennímu plynu a mohl dobýt světové slávy. Kdyby autor, řečený Statutární proděkan, vydržel nápor, mohl celý svět řičet smíchy nad humorným spisem ještě tlustším, nežli je Švejk.

A navíc podle vědeckých výzkumů se prý vlivem globálního oteplování živočichové zmenšují.

Což o to, my kteří si pamatujeme jako ministry spravedlnosti takové odborníky, jako byl Jaroslav Bureš nebo takové špičkové legislativce jako byl Pavel Rychetský (v roce 1991 s týmem odborníků prakticky vytvořil dnešní podobu občanského zákoníku, ano, tu podle nynějšího ministra spravedlnosti totalitní, copak Vy nevíte, jaká u nás v roce 1991 vládla totalita?), nebo takový špičkový odborník a veliký člověk jako Otakar Motejl (to je ten pán, co mimo jiné psal, že diplomy nejde rušit, tituly nejde brát a že v kauze plzeňských práv byla nespravedlivě pomluvena škola se skvělými parametry i učiteli), o zmenšovacím trendu nepochybujeme. Naopak, třeba v současnosti je vidět hned na první pohled. Jen už víme, když zoufale zavíráme oči a ucpáváme si uši při dalších a dalších proslovech na schodech či chodníku, že za to může globální oteplování.

Pan nyní ministr se sice řídí slavnou radou Karla Poláčka: chcete vypadat velký? Obklopte se malými lidmi. Jenže od určité doby už ani to nějak nepomáhá.

« Zpět