Goethe ne

Ač se to na první pohled zdá s podivem, je rozhodně lepší, když o některých lidech Goethe nepíše.

Nejen proto, že jako hnusný rychlostudent práv by jim mohl připomenout své rychlostudentství, a kdyby někdo dal panu notorickému (či permanentnímu) náměstkovi nějaký ten školní milion či dva, klidně by panu Johannu Wolfgangovi sebral jeho příliš rychle získaný akademický titul (což by Goethův prach nepochybně nesmírně trápilo). Důvodů je mnohem, mnohem víc.

V dobách mého bohužel pradávného mládí se například o zamilovaných zpívalo mimo jiné, že „o nás dvou už Goethe psal.“

Sympatické permanentně, či chcete-li, notoricky zamilované osůbky (zamilované ovšem do své moci a do svého prospěchu), například naše milá notorická paní komisní, či neméně milý pan notorický exministr, ovšem rozhodně nemají ani v nejmenším zapotřebí, aby o nich psal nějaký německý právník, nota bene ještě rychlostudent (práva v Lipsku přece studoval jen necelé tři roky), o nich totiž píší onačejší pisatelé.

Konec konců, vždyť přece o nich psal dokonce už prorok Mohamed. Pokud jste náhodou nečetli jeho výstižné, skutečně prorocké hodnocení, dovolím si ho ocitovat dole v P.S.

Ostatně, je jen dobře, že právnický rychlostudent Goethe nepsal o notorické paní komisní či notorickém panu exministrovi, protože by o nich dokázal leda tak napsat, že jsou zcela nevzdělaní (vzdělání je totiž podle něj jen schopnost porozumět jiným, kterou notorický pan exministr ani notorická paní komisní samozřejmě ani v nejmenším nemají), a navíc by ještě mohl napsat, že vůbec nic neslyší, pokud nejsou dokonce totálně hluší (podle Goetha totiž každý slyší jenom to, čemu rozumí, takže tím pádem by podle pana básníka a právnického rychlostudenta paní komisní s panem exministrem neslyšeli vůbec nic).

Goethe prostě měl se zmíněnými notorickými osůbkami společné leda to, že se občas snažil oblbnout hodně mladé lidi, což se mu na rozdíl od notorické paní komisní a neméně notorického pana exministra povedlo alespoň jednou. Ale zato: krásná Ulrika mu v Třebívlicích zůstala věrná celých sedmdesát osm let.

Zatímco víme, kdo prorocky psal o našich notorických milovnících sebe sama a vlastní moci a slávy, jinde totálně tápeme v temnotách.

Tak třeba pořád nevíme, jak je to vlastně s tou Marií Terezií?

Když dva dělají totéž, je to totiž totéž opravdu jen málokdy.

Náměstek ministra zdravotnictví například odůvodňuje rušení lůžek tím, že máme tolik nemocnic, jako za Marie Terezie. Budiž, to, že máme tolik nemocnic jako za Marie Terezie, tedy rozhodně není dobře.

Na druhé straně máme nový občanský zákoník stejný jako za Marie Terezie, přičemž pan notorický exministr nám donedávna tvrdil, že je to naopak moc dobře. Tak jak to tedy je?

P.S. Prorok Mohamed, jak známo, popsal tři znaky pokrytce:
Když mluví, lže.
Když slibuje, slib poruší.
Když mu důvěřujete, zklame Vás.

« Zpět