Gulo

Což, jak uvidíme dále, není oslovení.

Na Nový rok o slepičí krok. Ale kam?

Víme kam hlavně, ale nelze to psát ani číst ani krátce před dvaadvacátou hodinou. Ale kam kromě toho hlavního?

Samozřejmě do světlé budoucnosti, to je jasné. Jen není jasné, na kterém konci temné doby demokracie a svobody ta pořádná světlá budoucnost číhá.

Odlišný postoj se už nebude jen kritizovat, bude se rovnou soudně postihovat, dokud nezbude ten jediný dovolený, připomíná tajemník odcházejícího pana prezidenta (či lépe, připomínal to včera).

Jak říká nejen on, jde o další krok, jen opravdu nevíme kam.

Významný sociolog na Parlamentních listech.cz si myslí, že směrem do feudalismu. Tomu by nasvědčoval třeba i nový občanský zákoník, který je oním novoročním slepičím krokem do světlé budoucnosti, neboť má nabýt účinnosti právě 1. ledna. Když se na něj podíváme alespoň zběžně (o mnoho víc normálně odolný člověk stejně nevydrží), můžeme v něm vidět pečlivou přípravu na nástup feudalismu: ať si klidně přijde, nás nezaskočí, my už feudální předpisy máme.

Jiní si zase myslí, že jde o krok směrem ke společnosti bez práva a zákonů, majetku a jiných nesmyslů, neboli společnosti komunistické. Tomu svědčí, že naše směřování předpovídají čelné české marxistky, či alespoň jedna, jež nás radostně směruje do časů, kdy nejenže odumře právo a nebude majetek, ale zmizí i ministerstva a podobné podivné netransparentní instituce a navždy zůstanou jen komise (do jejichž čela se preventivně a notoricky staví), jež samozřejmě plně v duchu leninských tradic nebudou soudit či vyšetřovat, ale zneškodňovat nepřátele komunismu, především studenty.

Jistě si mnozí z Vás ještě bohužel pamatují, jak v rámci příprav na lepší zítřky a potírání rychlostudentství (skoro každý, kdo v dějinách něco znamenal, byl totiž odporným rychlostudentem) se stalo studovat normální rychlostí adrenalinovým sportem pro sebevrahy, takže na otázku „co z tebe bude, až dostuduješ?“ začala být správná odpověď: „Důchodcem.“

Ať tak či onak, doba je nevděčná. Ústavní soud, což je instituce, která na rozdíl od komisí nebude existovat ani za komunismu ani za feudalismu, zatím dospěl k závěru, že nemá kompetenci k přezkoumání prezidentské amnestie (jen jestlipak tím hned v den jejího podání tak trochu nepadl jeden z důvodů a argumentů ústavní žaloby?)

A ti, kdo tak usilovně a pečlivě připravují vládu komisí, se ocenění zatím taky moc nedočkali.

Třeba Český lev je nespravedlivě a beznadějně obsazen a ani notorická paní komisní, ani notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti ho nedostali navzdory skvělým výkonům v komediálních rolích (navíc podle vlastního scénáře, občas, naštěstí jen někdy, i režie).

Když nemáme volného lva, tak co tedy?

Existuje bytost, která všem všechno sebere a co si nemůže přivlastnit, pokálí (či aspoň pomočí) a přes neohrabané pohyby výborně šplhá. Že bychom tedy budovatele komisního komunismu a jejich nohsledy vyznamenávali gu­lou?

Jenže to bychom přece jinak sympatickému rosomákovi (latinsky gulo gulo) přece nemohli udělat.

To taková didelphis marsupialis se chová jako krysa, dobře šplhá, je sebestředná, nesnášenlivá a agresivní, byť není nijak inteligentní, napadá a pronásleduje slabší jedince svého rodu a pokud něco si nemůže něco přisvojit, zachová se k tomu s chutí podobně jako rosomák.

Tak co byste řekli na Českou vačici opossum?

Možná by to ale chtělo něco skutečně typicky českého (což, přiznejme si, smrdutá vačice opossum zrovna není). Třeba udělovat „Český schod,“ nebo „Český chodník“ nejlepším hercům, kteří se ujali komediálních rolí reformátorů?

« Zpět