Hádejte kam?

S novým občanským zákoníkem nejen na věčné časy, ale též do...(hádejte kam?).

Pokud by snad manželka proti všemu očekávání a v zásadním rozporu s novým občanským zákoníkem (podle jehož § 687 odst. 2 jsou si manželé povinni úctou) svým manželem opovrhla nebo naopak by manžel opovrhl manželkou, co s tím?

Občanský zákoník nám, jistě vzhledem ke své úderné stručnosti, jasnou odpověď nedává. Jeho autoři však ano.

Takže: pokud by snad manželka proti všemu očekávání a v rozporu s novým občanským zákoníkem svým manželem opovrhla nebo naopak by manžel opovrhl manželkou, budiž provinilý odvedeni do Uher (konec konců je to v EU), stejně jako cizoložnice a vdovy, jež porušily stud, a také stejně jako odporné osoby podezřelé z otcovraždy, bratrovraždy nebo například knězovraždy.

Nedosti totiž na tom, že Vám kolemjdoucí mohou radostně rvát vlasy, chlupy či vousy po celých hrstech, neboť podle ustanovení § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku se má za to, že souhlas k oddělení části těla, jež se znovu obnoví, byl udělen. Nedosti na tom, že všelijací spolutvůrci nového zákoníku jsou masivně preferováni, neb jim není z hlavy co vzít (čímž je míněno, že jim tam nic neroste, ne snad že bychom ji považovali za prázdnou).

Díky soustavnému dotváření nového kodexu jeho autory v rámci komise pro soustavné potvrzování jeho bezchybnosti konečně máme možnost užít si těchto radovánek i úředně.

Neboť stojí přece psáno, že jestliže někdo ukázal po manželce někoho a neusvědčil ji, oholí mu půl hlavy (jak praví § 127 Chammurappiho zákoníku). Sami ovšem vidíte, že někteří spoluautoři jsou i nadále nebývale zvýhodňováni, neb kde nic není, ani půl hlavy neoholíte.

Protože některé pojmy či situace nový občanský zákoník nevymezuje (zřejmě se do něj nevešly, neboť podle věcného vládního záměru mělo jít o moderní, stručný předpis), doporučuje za drobný peníz, v podstatě jen z lásky (vždyť co je dneska dvacet milionů?) skupina autorů lidstvu, aby na nový občanský zákoník nijak nehledělo a směle se řídilo předpisy, jež výslovně zrušil (srov. patnácté výkladové stanovisko oné skvělé komise), a samozřejmě i jinými už (dávno) zrušenými předpisy.

Vzhledem k jeho až nezodpovědné stručnosti přitom spousta důležitých úprav v novém občanském zákoníku prostě chybí.

Co takhle § 251 Chammurappiho zákoníku? Pokud dobytče na cestě někoho potrká (a zabije), nevzniká tím žalovatelný nárok. Pokud však má dobytče ve zvyku někoho nabírat na roh a majitel jeho rohy nezajistí, zaplatí podle § 252 citovaného kamenného zákoníku stanovenou pokutu (půl miny stříbra). Pokud loď plující proti proudu narazí do lodi plující po proudu a potopí ji, zaplatí majitel lodi plující proti proudu veškerou škodu (§ 241 Chammurappiho zákoníku).

Protože ani géniové typu tvůrců nového kodexu nemohou myslet na všechno, musí potom prostě za bídné miliony dřít v příslušné komisi.

Kdo by pracoval v neděli, zaplatí tři sta peněz (praví rovněž dávno zrušená Dekreta Břetislavova z roku 1039, jež ukládala opovrhujícího manžela a otco, bratro, knězo atdvrahy odvádět do Maďarska, tehdy ještě do Uher).

Aby se této hrozbě vyhnuli, nepracují páni autoři pro jistotu ovšem ani v jiných dnech (kdo ví, co by někdo někde mohl najít ohledně práce v jiných dnech).

Takže s novým občanským zákoníkem nejen na věčné časy, ale navíc do – jen hádejte – přece do Uher!

« Zpět