yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Notorický pan exministr se tedy dal slyšet, že cokoli jiného, nežli hejtmanská funkce „by byla nedůstojná pozice.“
A jako vždycky, má samozřejmě naprostou pravdu. Po drtivém vítězství v boji o mandáty (považte, že zvítězil skvělým poměrem 15:15!) si určitě nezaslouží nic menšího, nežli ty úplně nejvyšší mety.
A přitom to bylo tak pěkně, nápaditě vymyšleno.
Tolik práce to dalo: přemalovávat plakáty konkurence a propichovat pneumatiky jejich aut a ještě se přitom srdečně usmívat do kamer spřátelených žurnalistů a na liduprázdné ulice a náměstí, jež jako mávnutím proutku vyčistil od všech lidí prostě jen tím, že na ně svolal svůj mítink.
Už naše čelná marxistka (jak o ní uctivě napsal pan premiér v Lidových novinách), notorická paní komisní, rozvinula skvělé, úderné myšlenky pana Lenina o tom, že komise nevyšetřuje, ale zneškodňuje, a že to, jaké má kdo vzdělání, samo o sobě rozhoduje o jeho vině, v tom smyslu, že zneškodňuje komise, jíž ona předsedá, a vinen je ten, kdo získal vzdělání na škole, jejíž studenti ji totálně znemožnili před celým světem tím, že zveřejnili její výroky.
Proč by tedy neměl být tento zářný vzor ne snad napodoben (to by bylo plagiátorství), ale doslovně následován (což je, jak jistě chápete, něco docela jiného)?
To, co vymyslel zodpovědný bolševický funkcionář, je proto třeba realizovat, nikoli však tupě plagiátorsky, ale oduševněle novátorsky, tak, jak to umí jen notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti.
Opravdu nejde o tupé plagiátorské opakování myšlenek onoho zodpovědného bolševického funkcionáře (neboli Josefa Haška), protože tyto myšlenky jsou opakovány s docela jiným přízvukem, ba i rty jsou při deklamaci sešpuleny úplně jinak a hrdý pysk je vysunut mnohem dál, nežli ho dokázal vystrčit soudruh Hašek.
My samozřejmě dobře víme, jak to bylo když hejtman upozornil své podřízené na zvlášť důležitou stránku ve vyfasované erární knížce, což se „zdálo takovou hovadinou, že nadporučík Lukáš překousl vzteky špičku na cigarety. Zbláznil se, pitomec, myslili si o hejtmanovi všichni, s ním už je konec, teď ho přeloží do ministerstva…“ (jak stojí psáno v Osudech dobrého vojáka Švejka).
A takhle přesně to bylo vymyšlené: Stát se hejtmanem a pronášet soustavně takové hovadiny, až ostatní dospějí k závěru, že se dočista zbláznil a je s ním definitivní konec a přeloží ho radši na ministerstvo, nejlépe jako ministra.
Že by to teď měl nekolegiálně někdo zkazit tím, že mu hejtmanské křeslo nepřenechá? Že by ten dlouholetý trénink (pronášení takových hovadin, až ostatní dospějí k závěru, že je s ním konec) měl přijít nazmar?