Historickoprávní

I nový občanský zákoník má ještě určité rezervy. Savigny by mohl vyprávět.

Tak jsem si tuhle skromně dovolil Vám doložit, že mezi autory občanského zákoníku ani jeho lepými podporovateli či podporovatelkami se žádný Einstein nevyskytuje. Ten pán přece hlásal, že moudřejší ustoupí (což je ovšem podle něj důvodem vlády pitomců), což by nikdo z oněch tvůrců a jim podobných nikdy neudělal.

Díky novému občanskému zákoníku tak naštěstí nejen můžeme mnohé, co jsme dřív rozhodně nemohli, ale taky víme mnohé, o čem jsme dřív neměli nemenší tušení.

Zrovna minule jsme si připomněli, že stačí, abychom nevelký hotelík či naopak mamutí hotelový komplex, stejně jako pro tisíciletí určenou pyramidu, postavili na pozemku, který smíme užívat jen na omezenou dobu (který máme například v nájmu), a ta stavba je taky dočasná.

A protože dočasné stavby nejsou součástí pozemku (jak praví § 506 odst. 1 nového občanského zákoníku) a nemovité jsou zase jen ty věci, které sice nelze bez porušení jejich podstaty přenést z jednoho místa na druhé, ale jen když o nich stanoví, že nejsou součástí pozemku, jiný právní předpis než právě občanský zákoník (jak neméně moudře praví § 498 odst. 1 citovaného zákoníku), jsou dočasné stavby přece věcí movitou a lze je převádět třeba lusknutím prstů nebo úsměvem, případně naopak souhlasným zamračením (a to jsme do té doby doopravdy ještě nikdy nemohli).

Přitom nám nový občanský zákoník, a zejména výsledky bádání jeho autorů sepsané v důvodové zprávě, významně osvětluje i temná zákoutí naší komplikované minulosti. Nový kodex se totiž inspiruje pokrokovou úpravou a definitivně účtuje s hnusným totalitním právem.

Právě proto třeba stanoví, že dočasné stavby nejsou nemovité. To totiž převzal z § 26 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb., tedy jistě po výtce humanistického a demokratického předpisu. Však jsou pod ním podepsaní i takoví vzoroví pokrokoví demokraté jako Gottwald nebo dr. Čepička, kteří ve společné hluboké úvaze (či opici?) přišli i na to, že kromě majetku by mohlo jít lidem brát i akademické tituly.

Nový občanský zákoník naopak překonal hnusnou totalitní praxi spočívající v tom, že smlouva o nájmu bytu neuzavřená písemně, je neplatná. Tato ohavná praxe byla v našich dějinách vůbec poprvé zavedena čl. I bod 4 zákona č. 267/2004 Sb., jímž se s účinností od 1.ledna 1995 novelizoval tehdejší občanský zákoník.

Takže hnusnou totalitu jsme tu naštěstí neměli v roce 1950, ale bohužel zde panovala v roce 1994.

Ostatně, už nejvýznamnější představitel historickoprávní školy (Friedrich Carl von) Savigny v roce 1818 označil bytové vlastnictví za pitomost a třeba hessenským stavebním řádem z 30. dubna 1881 bylo úplně zakázáno, takže i náš nový kodex ještě pořád má určité rezervy.

Že však přesto nás nový občanský zákoník je vlastně zcela univerzální dílo už dávno víme. Jeho víceúčelovost, či dokonce mnohoúčelovost, možná i všeúčelovost, prostě účelovost, je opravdu nesporná.

Předělat náš občanský zákoník na kroniku,libovolný slovník, včetně cizojazyčného, jakoukoli encyklopedii anebo třeba, jak jsme si už kdysi připomněli, na souhrn školských osnov lze přitom celkem snadno tím, že se z něj důsledně vyhážou všechna označení paragrafů.

Že potom výsledný text vůbec nedává smysl? To samozřejmě nedává, ale na tom, jak už jsme si myslím taky někde psali, absence či přítomnost značek pro paragraf přece vůbec nic nezmění.

« Zpět